Rok se opět o krůček přiblížil ke svému konci a nám zbývá jen málo času na prožití nevšedních radostí v okruhu našich přátel. Proto jsem dnes rozeslal několika svým přátelům následující dopis. Možná informace v něm uvedené pomohou i Vám...
V sobotu jsme byli vyzvednout poklad na Sněženkovém hradě. Měli jsme nějaké povinnosti v nedaleké vísce. Odpoledne jsme vyzvedli děvčata přijevší z tábora.
Tento příspěvek je útržek mailu. Poměrně přesně popisuje co jsem dělal minulý víkend ze soboty na neděli a také co hodlám dělat tento víkend v sobotu odpoledne.
Nepravidelně bublající auto vklouzlo do gráže jako prsty do rukavice. Naučenými pohyby vypnul světla, ztlumil rádio a vypnul zapalování. Ticho. Tak jsem je dovezl domů, pomyslel si.
Jak jsme na nátlak Starší, jíž bylo přislíbeno zakoupit novou bundu na výpravy do školy, vyrazili do víru nákupního velkostřediska. Jo a taky o místech vhodných k řízení firmy, že Spokojená?
Spokjená volá: Máš napuštěnou vanu, jdi se umýt. Jenže já ještě nemůžu, je potřeba okomentovat tamto a odepsat na tohle a a a vůbec chvíli jsem se zdržel.
Aneb myslíte si, že své děti vychováváte sami? Omyl! A jaký! Taky by se to mohlo jmenovat: Přitažlivost Dětského domova, ale to už by bylo moc silný kafe, ne?
... se nesly zvuky naší jídelnou. To Mladší srkala brčkem kyšku, kterou jsem za pomoci své bezbřehé šikovnosti a rukou mastných od bramboráků rozlil po stole.