Kyprá zima

aneb bílou stopou našimi pláněmi.
V sobotu jsme se zpoceně probíjeli záplavami sněhu. Jedinou společnost mi dělala Spokojená a termoska čaje. Sněžilo. Propadali jsme se do závějí navzdory tomu, že jsme byli vyzbrojeni chodkami(běžky jsou eufemismem vzhledem k našemu užívání). Čemu jsme nepropadali byla beznaděj. Postupně se vzrůstající únavou jsme propadali zimní euforii a navzájem se upozorňovali na bizardní sněhově skulptury ve větvoví okolních stromů. Při objíždění padlých stromů nám nejednou zmizely hole až po ručku v závěji. Jakékoli upadnutí bylo následováno funivým hledáním opory pro obnovu vertikalismu. Jednu chvíli jsem byl nucen kostatovat, že právě přejíždíme živý plot, jo jo.
Snažili jsme se střídat v prošlapávání stopy, ale když jsem šel druhý lepil se mi sníh na lyže do nevzhledných tvarů a proto jsem nakonec usoudil, že bude lépe když to prošlapu všechno. Zpočátku se mne Spokojená snažila přesvědčit, že mne vystřídá, ale ke konci se ty úseky přece jen dost zkracovaly.
Mám zimu rád. Pole a louky jsou plné kyprých sněhových tvarů. Každé závětří poskytuje azyl milionům sněhových vloček. Vítr honí po pláních malinkatá tornáda. Slunce ve své rostoucí síle rozehraje tisíce duhových hvězdiček na bílé polevě. Oplocenky kolem školek nejsou vidět a vysoká plouhá namáhavě prázdnými břichy na své nekonečné pouti mezi krmelci.
Nedělní výprava byla jednodušší. nebyli jsme na prošlapávání kolejí sami a pohyb se dal více připodobnit běhu než klátivé chůzi určované mírou zabodnutí hole do bezedných závějí. Vyfotili jsme si z dálky větrný mlýn, po milonšesté. Na žádost nejmladší členky toužící po bližším kontaktu s návštěvní knihou byla pronesena slavná odpověď, všichni dostanete LIPO a to je stejné jako se zapsat do knihy, to si piš!
Všichni dostanete LIPO, tož tak.