Tohle mne dostalo a není to na jednu větu.Rád bych napsal, že více než jindy, ale není tomu tak.
Tyhle situace a pocity a věci spojené s tábory, ty mne dostanou vždycky a hodně a moc.
Jsem ukrutně sentimentální a možná i hloupnu a senilním.
Taky jsem zjistil, že už do téhle řeky nedokážu vstoupit ani na jiném místě a s jinýma lidma.
A jsem rád, že moje dcery vstoupily.
A zítra pro ně jedu.
Zítra je sobota.
Konec tábora byl vždycky trauma.
Doma jsem nedokázal s nikým mluvit a to jsme si ani nepsali margaretky...
Tož tak.
:-)Jo tábory - hehe, v neděli jsem z jednoho přijela, margaretky mám na stole a právě probíhá období, kdy se je nemůžu znovu číst, jinak začnu bulet jak malý děcko...
OdpovědětVymazattýden je krátká doba...
Teda u nás, jsme rádi, kdy jedem domů, pže si potřebujeme odpočinout(od děcek), ale za týden bychom jeli zas.... Možná je to tím, že ta děcka vídáme často (a nejsme žádný skaut či něco podobného...)
OdpovědětVymazat