... se nesly zvuky naší jídelnou. To Mladší srkala brčkem kyšku, kterou jsem za pomoci své bezbřehé šikovnosti a rukou mastných od bramboráků rozlil po stole.S naprostou samozdřejností vyměnila svůj plný hrnek se Spokojenou a vyžádaným modrým brčkem soustředěně luxovala plochu stolu. Vytvoř nějaký obrázek, pravil jsem. A jaký, zeptala se bezelstně. Třebas slona, větím. Slona neumím, zatváří se Mladší zasmušile. Ten je jednoduchý, radím, to vytvoříš hroudu s chobotem. Obratem brčka s námi jeden večeřel. Jaké štěstí, že Starší měla suché topinky pozdě odpoledne a nebyla nucena pronést, že je to trapné a vyvrátit oči v sloup.
Anekdoty píše život a to co se v jiných rodinách musí přibarvovat u nás je v Kodachomu s naprostou autentičností a na plné pecky. Dnes mi například Starší úžasně pomohla. Dojít pro brambory do sklepa sice odmítla, ale podala mi na ně misku. Pomněte, jaká oběť!
Tož tak.
upřimně řečeno - během vaší večeře bych byla radši na místě Starší ;O)
OdpovědětVymazatA co Ti vadilo nejvíc?Brčko, kyška nebo bramboráky? Já bych tipoval bramboráky, spousta lidí nemůže mastný ani vidět... :-)
OdpovědětVymazatač riskuju, že budu označena za něco přízemně ošklivého, přiznávám, že by mi nejvíc vadilo brčko, kterým do sebe někdo saje tekutinu ze stolu... Ta představa mi prostě nějak nedělá dobře. Promiň ;O) Ale jinak je od tebe jistě hezké, že jsi nad věcí a vedeš potomky k výtvarnému umění ;OP
OdpovědětVymazatNic si z toho nedělej! :-)Jeden můj kamarád nemůže vystát zvuk vydávaný polystyrénem třeným o hladký povrch. Fakt! Nekecám. :-)
OdpovědětVymazatNejsem nad věcí, jen jsem nedůsledný ve výchově. :-|
já ze všeho nejvíc špatně snáším zvuk kov/kov. Taková lžíce šmejdící v hrnci mě přivede do stavu nepříčetnosti... To si už raději poslechnu skřípání zubů.
OdpovědětVymazat