Overtura

Nepravidelně bublající auto vklouzlo do gráže jako prsty do rukavice. Naučenými pohyby vypnul světla, ztlumil rádio a vypnul zapalování. Ticho. Tak jsem je dovezl domů, pomyslel si.Vlastně dovezli domů. Posledních pár kilometrů řídila Spokojená. I po cestě se střídali. Dokonce měl pocit, že řídila déle. Prožila si buru v Chorvatských horách, na deštivou Vídeň se střídali. A nejen tam. Kolik to vlastně bylo hodin? Dvacet dva... Se zastávkami, s prošvihnutým nájezdem na dálnici u Splitu. S vlekoucí se cestou po "Magistrále". Vypili dva redbully, na půl.
Zatím co na zadním sedadle pospávaly poklady, drtili unavené kilometry. Přetížený fordík, který se do kopců zadýchával a na vysokých otáčkách dusil je s pedálem na podlaze provezl přez půl Evropy. Navzdory podivným potížím se slovinskou naftou, navzdory deštivému počasí, navzdory všemu ve finále dojeli domů, všichni.
Tož tak.