Kdyby se Vám zdálo...

...že se chovám jako bych spadl z koně......tak je to proto, že jsem spadl z koně. Ve středu. Včera.
Plánovaná a očekávaná podovolenková vyjížďka byla tentokrát zarámovaná svěžím, téměř podzimním, počasím. Na každé mezi a kolem cest se červenaly jeřabiny a Spokojená konstatovala, že za pár dní začnou černat. To je nejvyšší čas vyrazit s foťákem na podzimní focení.
Všechno je/bylo nějak jinak. Povětřím nabuzení koníci měli snahu stále naklusávat a z kopce dokonce přecházeli do mírného cvalu. Neustálým zadržováním jsme je dost prudili. Celá situace vyvrcholila při sjezdu z meze, kdy Dušan současně reagoval na nějaký šramot ve křoví a chtěl si urvat větvičku z lísky a ani si nevšiml jak lehce si mne, na příliš krátkých otěžích, přehodil přes hlavu. Rána to byla super. Naštěstí do trávy a ne na šutr. Záda mne trošku bolí. Hlavu chránila přilba. Až odezní potíže jistě se tomu zasměji. Koník, zatím co já jsem ležel a ohledával, se spokojeně vymočil a žral další větvičky. Při nasedání jsem se kolem něj tak motal, že mi nakonec šlápl i na nohu, naštěstí není okovaný. Ke cti mi slouží snad jen to, že jsem při pádu nepustil uzdu.
Tož tak.