Motto:

Větrné mlýny času jsou našimi soupeři, nepozná světa krásu, kdo postává u dveří.

čtvrtek 14. května 2009

Rosný bod

Teplota, při níž se vzduch následkem izobarického ochlazování stane nasyceným, aniž by mu byla dodána vodní pára zvnějšku. Při poklesu teploty pod teplotu rosného bodu obvykle dochází ke kondenzaci vodní páry obsažené ve vzduchu, vzniká například rosa nebo mlha.

Za použití této definice se mi jeví události v posledních měsících více než jasně. Pokud vztah ochladne pod únosnou míru co se vlastně stane s láskou která dva držela pohromadě? Zmizí? No ale jak vlastně? Podle zákona zachování energie musí být lásky stále stejně, jen někde je a jinde není.


Vraťme se tedy k chladnutí. A definici z perexu. Ochlazení vztahu pod určitou mez má za následek kondenzaci lásky v mlhu. Mlhu zastírající okolní svět, mlhu omezující výhled do okolí, mlhu bezmoci a možná i nepochopení. Co děla tv mlze? Bloudit? Sedět na zadku a čekat jak to dopadne? Najde mne někdo?


Žádná mlha není tak hustá aby ji neprosvítilo slunce, když se do toho opravdu dá. Zprvu se z některého směru zdá mlha světlejší. To je dobré znamení. Po chvíli se tím směrem v tušení teplých paprsků můžeme vydat. Pokud půjdeme dostatečně dlouho a slunce bude opravdu pálit, mlha se zvedne, zmizí a někde jinde spadne jako déšť. Třebas komusi neznámému naprší jako štěstí.


No a zatím co se hřejeme v paprscích slunce, uvědomíme si, že vlastně vidíme a rozhlédneme se.


A uvidíme svou lásku. Třebas i novou.


Tož tak.


4 komentáře: