Do sklenky jsem si nalil na prst černo rybízového pití a začal spřádat myšlenky. Chvíli jsem lovil v hlubinách svého blogu, chvíli se plácal ve svých představách. Malinko alkoholu uvolnilo zábrany.
V jednom z hodně dávných spotů jsem se vyznal k preferenci sukní. Je na nich něco vábivého. snad možnost z jistého úhlu zahládnout skryté, možná rozvernost rozparků nebo naopak tajemství ukryté do tohoto rafinovaného kusu oděvu.
Zejména v období kdy všechno po dlouhé zimě začíá ožívat a rozkvétat je moje vášeň jaksi naplňována mimoděk, slečnami a paními či dokonce dámami (která si tak ráda nepřipadáte, děvčata?). No jistě většina z vás jistě uhodla, že píši o jaru. Všechno kvete, všichni se druží a párují a k tomu samosebou patří jarní móda, tím odvážnější čím se jaro více přelévá do léta.
Jenže dnes jsem si uvědomil ještě jinou svou obsesi. Miluji tvary. Miluji křivky. Kypré i ladné. Skryté i zjevné. Málo křivé i plné. Na každé části těla. V kontrastu i návaznosti. A mému oku zcela nejvíce ladí křivky kalhot zdůrazněné proužky. A kdyby mému oku, prst ukazováček by se mnohokrát chtěl svézt po skluzavce rýsované proužky na kalhotách, chtěl ale nemůže. To se přece nedělá obkružovat cizí křivky na veřejnosti. Ani když jeden má obsesi, že? A tak ukazováček pořád čeká na ty správné kalhoty s proužky obtažené přes tu správnou zadnici a na chápavý vybízející úsměv. Mě totiž, považte, nezastaví ani svolení!
Tož tak.
Žádné komentáře:
Okomentovat