Deník - C.C.

Zkratka v názvu může znamenat mnohé. Například Cap Corse. No a nebo Car Corrida (třeba auto zápasy).

Den 4. sobota 18.8.

Po snídani jsme se vydali autem do Barcaggio a pěšky na výlet po pobřeží kolem janovské věže až do písečné zátoky, ve které jsme se koupali. Byla to docela úmorná cesta královstvím sedmi divů přírody a vymetala každý zákrut pobřeží a když si to namířila přímo skrz křoví tak bylo navíc dusno. Na té pláži co jsme se nakonec koupali jsme se významě pohádali a chvíli jsme spolu i nemluvili, ještě štěstí, že to nikdy dlouho nevydržíme. V další zátoce byla vidět janovská věž, u které jme byli včera. Cesta byla dlouhá, přes kopec a dost se vlekla. Taky bylo dost oblačno. Při zpáteční cestě jsme ještě šnorchlovali v "zelené koupelně". No jo no, zelená byla, tady jsme totiž začali nejasně tušit, že barevnost skal a jejich šílené až pitoreskní tvary jsou to co nás na tomhle bláznivém ostrově zaujme nejvíce. Večeři jsme si uvařili na vyhlídce u mlýna nad Centuri. Nebyli jsme sami, někteří dokonce vytahovali židličky! Popravdě bylo dost větrno a ošklivo. V noci jsme se vrátili do kempu v Centuri. Cestou k mlýnu v přístavu Tollare táta nacouval do značky a odřel zadní nárazník. Nesmíte si to ale představovat jako značku na vysoké tyčce, to zas ne, byla to jen taková červeno-bílo-červená placka tak půl metru vysoká a byly tam dvě vedle sebe. Jedné jsem se vyhnul, ale druhá mne zaskočila.

Den 5. neděle 19.8.

Ráno jsme sbalili věci a zahájili přesun po pobřeží na jih. Cesta je hodně úzká, nějaký švýcar nám urazil zrcátko. Ve skutečnosti to byl lucemburčan, se slečnou, slečna byla strašně akční a po ujednocení na komunikačním jazyku, furt chtěla vyplňovat záznam o nehodě. Vzhledem k přibližně stejné škodě jsme je nakonec přesvědčili o tom, že jsme se vlastně vůbec nepotkali a nebavili.
Jdeme se podívat na Senecovu věž - prudký výjezd autem a prudký výšlap do kopce. Nahoře je krásný rozhled do všech stran. Byla to opravdu paráda, jen hrozně foukalo a do báječného výhledu padlo i stádo větrných elektráren. Pokračujeme dál po ještě užší cestě, na které je ale menší provoz. Docela komplikovaná navigační úloha je rozhodnout která ze dvou pekelně úzkých cest je ta užší. Je to ale dost o nervy. Hlavně o nervy Spokojené, holky vzadu to tak neprožívaly a já jsem se pevně držel volantu a tak jsem nemohl vypadnout. Popravdě si za to mohla Spokojená jako navigátor, já jsem jen tak tak stíhal točit volantem a šlapat na brzdu v pravidelných intervalech.
Odpoledne hledáme poklad kousek pod Nonzou a koupeme se v moři v prudkém příboji na velkých kamenech. Poklad byl super jmenoval se Tajemný kostel a byl u částečně udržované ruiny starého kostela. Parkovali jsme, jak jinak, u hřibitova. Šnorchlujeme, jsou tam pěkné ryby. Mě se dokonce podařilo zahlédnout chobotnice, ale než jsem přivolal Mladší, vzala kramle nebo jen změnila barvu z hnědé na šedou a ztratila se mezi kameny.
Pak odjíždíme přes St. Florent a Désert des Agriates (chráněné území bez cest) do l'Ile-Rousse. Cestou jsem se stavovali v pekárně u které děvčátka ostentativně předstírala spánek aby nemusela vstupovat. Ubytování v kempu Bodri. Obrovský kemp, spousta lidí a místo jen na holé pláni, nakonec jsme našli plácek pod sromy na kterém nikdo nestanoval, u mraveniště. To se nám stalo ještě několikrát, mravenci jsou kámoši, do stanu nelezou.