Když jsem ve čtvrtek v jedenáct večer mával za vzdalujícím se autobusem oběma děvčatům jedoucím na zájezd se sborem, netušil jsem, že z následujícího prodlouženého víkendu strávím se Spokojenou jen velmi málo času. Fakt.
Celá příprava odjezdu započala mnohem dříve a sestávala ze zcela nepodstatných epizod, ale končila hádkou "Já ještě potřebuju na net", těsně před odchodem na sraz. Naštěstí paní sbormistryně přišla ještě později. Naneštěstí Mladší zapoměla doma těžce vybojovanou deku a polštářek. Naštěstí vozím v autě pro všechny případy deku a nedávno jsem dostal jako pozornost takovou tu podkovu aby jednomu nebimbala hlava v autobuse, nafukovací. Vysloužil jsem si za to do Mladší pusu.
Napřed všechny nastoupily, pak se postupně vytrousily na toalety a nastoupily po druhé. Mezitím někomu praskla láhev s pitím, tak se zase vystupovalo a čekalo. Nakonec fakt odjely.
V pátek normálka do práce. Furt nějaké problémy, které po poměrně volném odpoledni proloženém jen nákupy, domácími povinnostmi a téměř povinnou návštěvou knihkupectví, vyvrcholily neplánovanou noční směnou. Spal jsem až do oběda. To už byla sobota. Odpoledně jsme lehce proflákli posedáváním na zahradě popíjením kávy a likvidací babiččiny bábovky. Pohoda.
Neděli jsem zahájili nástupem do práce. Na před ke Spkojené, sloužím coby správce a rádce s věcmi okolo PC. Pak mne volali z firmy, že čudíme. Typický alibistický tah sloužící jen k tomu aby dotyčný mohl říct udělal jsem proto všechno i programátora jsem dovezl. Zkažený den. Odpoledne Spokojená do práce, já na tréning petanque. Chladno.
Pondělí cesta do Horních Dubňan, to je kousek od Dukovan. Troška práce. Na zpáteční cestě vyzvednuty dva poklady. Jeden v Moravském Krumlově a jeden u Ivančického/Eiffelova viaduktu, tam jsem také odložil psí známku Pilar to Post. Po cestě zpět zdržení v zácpě. Fuj! A zbytek odpoledne jsem podělil mezi pána co nám bude montovat dvojitá skla do kastlových oken a krátký zmrzlý tréning petanque, zatím co Spokojená šla opět do práce.
Děvčata byla ohlášena na brzké úterní ranní hodiny. První sms nás vzbudila ve tři. Jsme 170km od Olomouce, v Olomouci prozvoníme. To byla starší. Pak nás rozhodil telefonát, prý když se neozýváte tak vám volám jestli jste vzhůru. Zase Starší, ach jo. To bylo čtvrt na pět. O tři čtvrtě na šest ná suše prozvonila Mladší. Usoudili jsme, že jsou tedy v tom Olomouci a POMALU jsme vstali. Přestože Spokojená ještě stihla povléct Mladší postel, čekali jsme na autobus u gymplu ještě čtvrt hodiny a byli jsme tam první. Pochybné vítězství. Po hektickém přivítání a uložení děvčátek mne a mé dva spoluhráče Spokojená odvezla do Valšovic na Prvomájový turnaj. Pak jsem ji celý den neviděl. Asi zase byla v práci. A pak měj soukromou firmu.
A dál? Byla strašná zima. Dokonce jsme si zařívali koule na udírně. Nemám žádné fotky, chlad akumulátorům nesvědčil. Dostali jsme super těžké soupeře. Vyhráli jsme jen dvakrát z pěti odehraných matchů. Skončili jsme ovšem na pěkném patnáctém místě z dvaceti osmi týmů. Před námi všichni organizovaní včetně mistrů republiky pa přilehlých oblastí, za námi ti ostatní. Ti co byli před náma byli opravdu lepší. Ti co byli za náma nebyli o moc horší než my.
Večer po vyhlášení výsledků přije pro mne Spokojená i vyhledali jsem sobě jen málo odkvetlou třešeň ku políbení.
No a to je všechno vážení, tády dády dáááá!
Tož tak.
P.S. Pokud jsem na něco zapoměl a ještě si vzpomenu, tak to sem dopíšu.
Žádné komentáře:
Okomentovat