Topoření a slavení, rajtování a focení.

Tak by se dal ve stručnosti popsat uplynulý víkend.

Jelikož se zima blíží kvapnými kroky a čas se krátí, nastal čas brigád na vleku. Kdo si myslí, že na brigády je lépe se sejít v létě nechť si svoje rozumy nechá pro sebe. Děkuji. Po zkušenostech z minulé zimy jsem se rozhodli, že vyměníme dvanejtečí sloupy zbyvší z původního vleku za nové a v jednoum místě provedeme posun spojený se zahuštěním. Tyčili jsem tudíž tři nové sloupy. Vskutku chlapská práce, proto jsme tentokrát nechali něžnější z lyžařek doma a sešli jsem se jen v pánském obsazení. Rozvezení, vykopání základů, ztopoření a usazení sloupů včetně montáže kladek zabralo celé dopoledne a ukouslo část odpoledne. Zima, mrholení, podzim, slivovice.

Odpolední sobota byla zasvěcena oslavě jmenin Starší. Rodinné oslavy jsou veskrze nudné k popisu, obvykle se nic vzrušujícího nestane. Ani tentokrát nedošlo k žádnému excesu. Jen Starší od švagra chodil celé odpoledne a ukazuje si na tričko říkal: "Ouba, ouba." Až večer jsme se Spokojenou pochopili, že se nám snaží naznačit, jak perfektní výzdobu má na tričku - s mámou vyrobili tiskátko hříbku a barvičkami na textil potiskli tričko. Ouba, rozumíte?!

Nedělní ráno nás se Spokojenou zastiho netradične na jízdárně. Velmi příjemné dopoledne. Navzdory nevlídnému počasí, skoupému na sluníčko, jsme si skvěle zajezdili a pochvala od Evžena taky má cosi do sebe. Oběd vařily Starší s Mladší a tak jedným stínem na dopoledni zůstalo, že Spokojené louplo v zádech a teď je více shrbená než spokojená. Jo, když někdo neví kdy má dost.

Odpoledne jsme zasvětili fotografování nejstarší, mě známé, členky naší rodiny. Obavy z nedostatku spolupráce a trpělivosti se nepotvrdily. Vznikl tak soubor osmi fotek různého ražení. Všechny jsou samozdřejmě dokonalé, jak jinak. Teď zbývá jen správně posoudit vhodnost jedné z nich, na zamýšlený účel, a je pohoda. Víte, že si můžete nechat vytisknout aršík známek se svým portrétem? Teď už ano, když jsem to tu vyžbleptl.

Večer jsme strávili příjemně na návštěvě u Záhoráků, neboť Starší pravila, že je musíme naštívit za účelem domluvy čehosi nesmírně důležitého a tvařila se přitom jako kastelán Tajemného hradu v Karpatech. Vypili jsme pár číšek čaje, zajedli to vynikajícím jablkovým štrůdlem s rozinkami. Spokojené byla masírována záda. Všichni jsme si užívali. V závěru došlo ještě na focení Záhorákovic synka, říkejme mu třebas Drzounek. I přes ztížené podmínky se fotky povedly. Dokonce i barevně.

Tož tak.