Teď ještě ne, ale to přijde. Odpoledne. Třicet a víc.Kecy o počasí jako oslí můstek pro nosné myšlenky jsou prachbídnou náhražkou ke skvělému úvodu, kterého stejně nejsem schopen ani v lepších časech. Takže k věci. Jsem to já jak za mlada. Stejný věci mě napadaj.
Pokud to zvládnu, budu pádlovat koncem června dračí loď na závodech dračích lodí. Už máme roubíky. Na žlutých šňůrkách. Teď ještě vychytat koordinaci, synchronizaci, sílu záběru a vybrat lehkého bubeníka a máme vystaráno. V pátek jsem po tráningu vysmahl dvě greny a vyrazil na sraz po pětadvaceti letech od maturity. Do Brna. Do údolí. Do Mariánského. Do restaurace u Raka. Byl to můj nejlepší sraz. Opět se nic nestalo. Sice. Ale vydrželi jsem až do svítaní, teda někteří. Pak jsem ještě posloužil jako taxikář a v půl sedmé jsem usnul na dálnici. U Slovnaftu co je u letiště Vyškov, nebo co to je za travnatou plochu. Nadopovaný redbullem jsem po krátkém, ale vydatném spánku dorazil domů. Ještě chvíli jsem pospal a po desáté jsme již natřásal peří na rybářském dětském dni. Dobrý. Pečený ryby, smažený ryby, pecáky, kafe, zmrzlina. Odpoledne jsem prospal. Ani mi nebylo blbě.
V neděli jsem vyzvedl Káťu pod Helfštýnem, uvařil naprosto vymyšlený oběd a po kafi v restauraci kde Kčka pingluje jsme s Bárou vyrazili jezdit. Teda jezdila jen Bára já jsem očumoval, trošku fotil a bylo mi celkem dobře.
Po cestě domů jsme se zastavili na nákup. Koupil jsem kabanos. Protože opíkačka. Spokojená byla naprosto nečekaně doma. Zase jsem nereagoval správně. Ostatně jako v poslední době se stalo tradicí a bohužel normou. Ono když někoho vidíte půl hodiny jednou za dva dny a to ještě rozespalý. No nic. Vypadalo by to jako stěžování a to asi slyšet nechcete.
Takže takhle já teď žiju. Ještě, že Mladší mi dělá společnost a Starší potřebuje občas někam odvézt.
Tož tak.
Žádné komentáře:
Okomentovat