Motto:

Větrné mlýny času jsou našimi soupeři, nepozná světa krásu, kdo postává u dveří.

neděle 21. října 2007

Posádko! Do Ancony!

Jak jsme vyrazili a jak to Mikin zaznamenal do deníku.Čtvrtek 4.10.2007
15:15 Hranice (115370)
Odjezd z hranic. Zatím ve čtyřech. Je zataženo, ale ne chladno. Zastavujeme na ÖMV u Olomouce, tankujeme a čekáme na Martina. Ostatní členové posádky Dan, Ilona, Jana a já.
16:32 Definitivně vyrážíme směr Prostějov a dál. Teď už všichni.
16:52 Kličkujeme Prostějovem a vykládáme zakázku. Teď už snad pojedeme bez otálení.
18:00 Zastravujeme na pumpě před hranicemi. Mikulov je v podvečer pěkný. Nálada je super. Taky jsem chvíli spal. Řídí pořád Dan.
19:30 Projíždíme Vídní, začíná pršet.
20:30 Zastavujeme na odpočivadle. Nojo čurpauza.
22:20 Zastávka. Ještě jsme v Rakousku. Jmenuje se to tu Oldtimer a mají drahou naftu. Nakonec netankujeme a pokračujeme dále. Řídím já.
Pátek 5.10.2007
12:02 Překračujeme letmo italskou hranici. Vyfasujeme dálniční kartičku. Chvíli na to, po několika spoře osvětlených tunelech, dotankováváme naftu u Agipu.
1:15 Noční přestávky jsou častější. Začaly se mi míhat koncový světla a přibližovat se bílé čáry. Řídí Martin.
4:05 Zastávka. Opět Autogril. Většina auta spí. Cesta je úmorná, ovšem celkem nám to sype. Cestou okolo Padovy místy mlha, docela hustá. Já jsem ji ovšem zaspal.
5:30-7:00 Přestávka na spaní. Projevuje se hudební talent jednotlivých spáčů. Potkáváme první spolu námořníky. Pomalu růžové svítá.
8:30 Šťastně parkujeme v Anconě. Ujala se nás cyklistická hlídka ženského pohlaví, která se nám několikrát marně snažila vysvětlit jakže máme zastavit, nakonec rezignovala, stojíme asi 5cm jinak než původně. Hurá.
Vydáváme se na průzkum blízkých památek. Dan zůstává u auta a předstírá spánek. Je horko. Nalézám poklad a jsem šťastný. Cestou zpět se stavujeme v kavárně na cafe macchiato. V poledne se vracíme k autu a jíme. Prohlížíme si lodě, které připluly. Přijíždějí dalsší účastníci regaty a konečně i loď. MINOAN lines. Je fakt velká a červená. Jmenuje se EUROPA PALACE. Jsou dvě hodiny.
Po čekání v úmorném vedru se konečně v 15:50 dostáváme do útrob lodi. Divíme se přivázaným kamiónům. Jedeme do podpalubí . Vystupujeme a Dan pokračuje dále a níže do útrob lodi. Setkáváme se o pár chvil později na osmé palubě. Dáváme si řeckou kávu a mezitím se dokončuje naloďování posledních aut. V 17:10 sledujeme mizející Anconu při odrážení od břehu. Dáváme si kávu, řeckou.
Všichni kromě mne využívají dobrodiní sprchy. Pospávám v křesle. Večeříme a po návratu je Jana už ve spacáku. Chvíli bloudíme lodí a nakonec uléháme též. Noc je neklidná.

7 komentářů:

  1. Šťastný člověk, který je v říjnu někde, kde je horko!

    OdpovědětVymazat
  2. A myslíš,horko jako horko nebo horko jako horko? Další díly ukážou, že tam bylo tak i tak a teploty furt stejné. :-)

    OdpovědětVymazat
  3. sonjoDál bude dnes večer, možná. :-)

    OdpovědětVymazat
  4. No, původně jsme myslela teplotu, ten adrenalin mi došel až potom.

    OdpovědětVymazat
  5. teplotu taky závidím, na adrenalin si počkám. Jo a ty řecký kafe jste si dali hned dvě? ;O)

    OdpovědětVymazat
  6. No to mě bylo taky divný. Asi ne. Zřejmě to byl tak silný zážitek, že jsem považoval za nutné zapsat si jej dvakrát. :-)
    V každém případě to moje bylo dvojité. Takže vlastně ano, dvě. :D

    OdpovědětVymazat