Námořník je zpátky

Prosolen, ošlehán větrem, oči přimhouřené z podzimního řeckého slunce ředěného metaxou vrátil jsem se domů.

Jen jsem se přitulil ke Spokojené pod vyhřátou peřinu, pár veršíků naspat než vyrazím vydělávat na chleba. Dorazil jsem ve čtyři a o půl šesté už vstával do práce. Káva chleba s marmeládou a do kapsy Kamikadze. Dokonce jsem si tak i připadal.

V autě to bylo v pohodě, ale židle a psací stůl a pult v kantýně mi podivně uhýbají, sakra, asi špatně hozená kotva. Počítám ještě tak týden se se mnou bude všechno kymácet a já budu podvědomě vyrovnávat palubu. Jediné co jsem hned a s chutí udělal bylo, že jsem toaleťák hodil do mísy, uf!

Jo a zápisky mám, nebojte!

Tož tak.