Motto:

Větrné mlýny času jsou našimi soupeři, nepozná světa krásu, kdo postává u dveří.

neděle 23. září 2007

Deník - Útesy a kaskády po korzicku

Krátká návštěva Bonifaccia a kaskády Polischellu v krátícím se čase našeho pobytu. A snad tisíc otočení volantem při průjezdu vnitrozemím. Taky jsem zjistil, že dokážu couvat a otáčet se v neuvěřitelně úzkých místech, fakt!

 

Den 14. - úterý 28.8.
Ráno fotíme kemp a odjíždíme do Bonifaccia. * Je to kemp na farmě, takže tu mají králík, slepice a jinou havěť kterou ve městě neuvidíš, to je hlavní tahák pro turisty. Taky se dočkáme pekaře a ačkoli jsou jeho ceny vyšší, zboží má prvotřídní a těžko se rozhoduje co si dáme. * Město je ucpané, ale daří se nám zaparkovat pod hradem. * Lidi jsou jak pitomí a všichni se snaží zůstat na parkovišti v přístavu. Nevidíme v tom výhodu, snad to musí být zadarmo nebo co. * Prohlížíme si horní město, jdeme kousek po protějších skalách a pak holky jdou do přístavu a my se vracíme pro vypálené karty do foťáku a jedeme za holkama. * Na dvouhodinovou procházku je to krátké, ale výstižné. Cena za vypálení karet na DVD se nám zdá vysoká. A to ještě netušíme jaké potíže budeme mít doma s jeho přečtením. Srdce se mi svírá více než úzké uličky starého města. Samo sebou, že jsem si nechal obsah DVD předvést a fungovalo to. * Cestou vidíme české jachty. * Docela koukáme, jsou to pěkní motoroví bumbrlíčci, vyšší kategorie. Dumáme který náš "bobánek" tu tráví své letní dny. * Objednáváme si vyjížďku loďkou kolem skal Bonifaccia a do jeskyně. * Nahnal nás nějaký blonďák který se líbi jak Spokojené, tak holkám, sleadon jeden. Tvářil se ovšem, ženám vyjednal cenu a skutečně byla nižší než to co měli napsáno na stánku, takže? * Stálo to za to, na sklách jsou krápníky, dojíždíme až do místa, kde končí vápenec a začíná růžová žula. * Polední slunko sice není na focení super, ale nakonec jsme opravdu spokojení, pohled na město na křídových útesech je úchvatný. Ve stropě jeskyně je otvor který má, jak jinak, znázornit svými obrysy Korziku. *
Po návratu jdeme na oběd - je úžasný. * Tři chlápci kolem nás kmitají. Vybíráme si docela dlouho. Dáváme si víno. * Předkrm - 3x mušle, máma salát z chobotnice, hl. jídlo 3x krevety, bára plátek mečouna, pak všichni sýr. * Na mušle jsme se těšili a chobotnice je taky skvělá. Jen ty krevetky nás zaskočily. Po očku pokukujeme po pánovi vedle u stolu jak s nimi naložit. * Moc nám to chutnalo. * Dokonce i troška fíkové marmelády přišla k chuti u sýrového chodu. *
Pak jdeme opět nahoru a po schodech vytesaných ve skále opět k moři - návrat je náročný. *Platí se tam vstupné a schodů je 187, což dojde ocenění zejména při výstupu. Do stěny praží slunce a my oceňujeme jak stinný zářez ve skále, tak chatrné zábradlí pomáhající nám ve výstupu. Překvapil nás neskutečný nepořádek u moř, nejen to co bylo vyplaveno, ale i naházené železo a kabely a rybářské sítě. Hnus. * Za odměnu si dáváme zmrzlinu, ještě jednou si projdeme horní město a Starší dostává tričko. Mladší si nemůže nic vybrat. * Není myšleno že nemůže, ale nemůže, rozumíte? Také jsme přisli na to proč ty auta se motají v těch zatraceně úzkých uličkách, to nejsou schopni udělat krok pěšky nebo co? Motáme se taky, jiná cesta z našeho parkoviště není. Nasazujeme omluvné obličeje a lidi nás pozorují a uskakují, víme co se jim honí hlavami, ach jo. *
V podvečer odjíždíme z Bonifaccia přes Porto-Vecchio (nákup v supermarketu) do Solenzany.
Ubytováváme se v kempu na pláži, spíme bez stanu. * Majitel kempu je dost divný chlapík, oslovuje mě sire, asi, že na něj mluvím anglicky. * Večer se jdeme ještě vykoupat, holky nechtějí, jdou se jen projít. * Je úplněk a cestička na moři nás láká Měsíci vstříc. Překonávám svůj strach z temné vody a odvážně plaveme kus od břehu. Zjišťuji kdy bude vycházet slunce a nastavuji si budík. Klíče, mobil a trenky strkám do obalu od spacáku a následně do prohlubě v písku pod karimatkou, to jsem pašák co? *
Den 15. - středa 29.8.
Ráno se rychle sbalíme a vyrážíme do hor - směr kaskády Polischellu. * No, rychle. Jako vždycky. První stejně vstávám já a koukám na východ slunka. Stejně je opar, ale je v tom něco mystického a přízračného. Navíc jsme se ještě byli koupat. Tolik k rychlosti. * Hory kolem nás jsou rozeklané, úžasný pohled. V sedle Col de Larone vidíme lidi, co se chystají na canyoning. Sjíždíme k potoku Polischellu. Starší bere batoh, my ostatní jdeme do plavek a koupacích triček. Pochod potokem je nádherný, kaskády částečně oblézáme kolem. Starší zůstává u 2.kaskády, my ostatní pokračujeme, je to docela náročné, já se chvílemi dost bojím. Proplaváváme tůňkami a lezeme bokem vodopádu. * K tomu se nedá nic moc dodat, chce to prožít. Jen snad, ani jedna fotka našich skoků nevyšla, vždycky pouze mohutný cákanec. *
Zpáteční cesta se naštěstí dá jít úbočím (taky dost náročné), táta s Mladší se pak vrací do potoka a jdou si skočit. Já pokračuji bokem. U Starší si dáváme svačinu a jdeme se podívat na canyonisty, jak skáčou přes vodopád. * Voni si zadrželi vodu a pak na tom vodním jazyku přeletěli i malu tůňku ve které se všichni ostatní zarazili. My s Mladší taky. * Táta s Mladší ho skáčou taky, ale méně efektně. Vracíme se k autu, ještě se jdu podívat na dub vrostlý do kamenů a odjíždíme na Col de Bavella. Jsou tu úžasné rozhledy, ale strašně moc lidí. * Lidi se dost pletou v záběru a protože koukaj na tu nádheru tak je obtížné je nějak vynechat. Musím přiznat, že na můj vkus tam i dost foukalo, až to zvedalo prach. * Rychle se najíme a odjíždíme dál vnitrozemím do Corte. Cesta je velice úzká, naštěstí málo používaná, u pramene nabíráme vodu. * V jednom průsmyku potkáváme mimo divokých prasat i kempovací auto vedle kterého jsme spali na pobřeží, zdravíme se, je to docela milé i když si nerozumíme. * Kolem jsou lesy borovic, kaštanové aleje i jen nízká macchie. Těsně před nájezdem na hlavní sjíždíme neskutečné serpentiny - je to jako kolmo dolů, les je vyhořelý, pod jednou serpentinou je spadlá dodávka. Holky se mi smějí, že to moc prožívám. * Já bych to prožíval taky, ale tak tak jsem stíhal točit volentem a šlapat na pedály. Málem jsem se v jedné zatáčce srazili s tím malým provozem. * Po hlavní dojíždíme kousek před Corte a po chvíli hledání spíme jediní v kempu, opět bez stanu, na travnaté terásce. * Korzická pohostinnost nezná mezí, pan majitel nám dokonce zprovoznil plynový ohřívač, takže jsme odměněni teplou sprchou uprostřed měsíčné noci. *



2 komentáře:

  1. To jste prokázali velkou statečnost s tím obědem. Mně to trvalo nejméně tři dovolené, než jsem se odhodlala, ale pak jsem byla nadšená.
    A jinak se to hezky čte. Jako bys vzal čtenáře sebou na korsické dovolování.

    OdpovědětVymazat
  2. To jsem rád, že se Ti to pěkně čte. Já jsem četl docela dost všelijakých popisů cest, většina z nich byla v 7:00 jsme vstali, v 7:30 jsme sbalili stan a tak. Chtěl jsem to takhle a pokud se cítíš vtažena, je to snad víc než jsem čekal.
    S tím jídlem. Většinou je jídla v kufru tolik... Ale tentokrát jsem si to fakt užili. A jsem rád. Já vím, že jsou lidé kteří se stravují celou dovolenou jen po restauracích nebo mají nějakou penzi v hotelu a tak, ale tohle mi přijde trošku jiné. Méně instantní i když taky nastavené na turisty, jak jinak? :-)

    OdpovědětVymazat