Tedy, měli jsme houby než nám je babička uvařila a my jsme je snědli.
Mladší žadonila, že chce se mnou jít do nějakého obchodu taky sama. To bylo ve čtvrtek, po neúspěšné misi za průkazy ISIC se Starší. V pátek se nám nepodařilo zorganizovat nic a tak jsme v sobotu vyrazili alespoň na houby.
Prvotní skepse, že stejně nic nenajdeme, proti které jsem se rozhodl bojovat kapsou plnou vlašských ořechů, se ukázala lichou a my jsme poměrně rychle dokázali zaplnit dna našich košíků hnědě se tvářícími plodnicemi. Převážně to byly hřiby. Mladší se naprosto neohroženě pohybovala po revíru a nacházela velké i malé. Ve finále nám bylo se podivit nad množstvím žluťoučkých klouzků, které kdoví proč nikdo nesbíral. Tvořily většinu našeho úlovku.
Doma nás babička pochválila, bedly jsme osmažili a povečeřeli. Spokojená ani Starší se neukázaly, takže jsme se vlastně přecpali. A bylo nám dobře. Ano, pokud máte pocit, že tento lánek je banální, pak vězte, že být dobrým otcem, žádná banalita není a já jsem si tak připadal. Mladší se také tvářila přátelsky a shovívavě poslouchala mé rady ohledně houbaření. Bylo nám dobře, tak jaký pak copak, hm!
Tož tak.
mně se klouzci taky líbí. Připomínají mi dětství, kdy jsem je sbírala s babičkou v lese. Teď je sbírat nesmíme. Lev řekl, že je nezná a odmítá uvěřit, že by to byly jedlý houby (když je přece nezná) Řekla bych, že stejně je na tom spousta lidí. Proto na vás tolik zbylo :O)
OdpovědětVymazat