Motto:

Větrné mlýny času jsou našimi soupeři, nepozná světa krásu, kdo postává u dveří.

pátek 14. září 2007

Deník - Potoky a tůňky

Konečně se dostáváme k jedné z vyhlášených zajímavostí Korziky, sladkovodnímu koupání v říčkách a bystřinách, tůňkách a vodopádech. Pojďte také voda není studená a navíc neštípe v očích jako ta mořská. Jo a taky přestává pršet, teda skoro.Den 8. - středa 22.8.

Ráno se odcházíme podívat na pláž, Mladší je naštvaná, Starší spí. Naštvaná Mladší nás mrzí, ale Starší necháváme spát, abychom se zbytečně nenervovali. Na pláži jsou úžasné červené skály a oblázky - krásná čistá voda, úžasný pohled na hory. Není jednoduché se na ni dostat, vloný přístup je jen od přístavu a korytem řeky, zbytek pláže je ohrazen vysokým hliněným srázem jen s nemnoha přístupovými schodišti. Vydávám se na barevné skály, zanechávaje Spokojenou a Mladší jejich osudu, chci si vyfotit co je za skalním výběžkem. Za cenu namočení bot se dostávám na skalnatý ostroh a kromě neskutečně ostrých a nádherných skal objevuji i párek toužící po soukromí. Rozhoduji se je nerušit a vydávám se zamávat na trosečnice. Spokojená se rozhodla plavat za mnou, nakonec vylézá dokonce na břeh a spolu obdivujeme rozmanitost bareva tvarů. Koupu se také ačkoli nemám plavky, je to velmi osvobozující. Spřádáme plány na šnorchlování, ale výbava je bezpečně uložena v autě, jak se později ukáže, už se sem nevrátíme.

K poledni se opět zatahuje a občas prší. Vracíme se do kempu, nabíráme Starší a jedeme se naobědvat do přístavu s výhledem na moře, pláž a hory. Mají to tam docela vymáklé a spoustalidí toho využívá ke stejnému účelu jako my, no a někteří jen koukají. Ne nadarmo je zátoka Galerie označována za jedno z míst které je škoda nenavštívit.

Potom odjíždíme na výlet podél řeky Fango - kamenné koryto, červeno zelené skály. Dokonce, ale to je asi v jiném ročním období, je možno v deltě řeky pozorovat ptáky z vypůjčených kajaků, toho se ovšem vzdáváme. Vyjíždíme až na konec cesty - Monte Estremo - a jdeme pěšky asi 1 hod cesty macchií a lesem k potoku - výhled na řeku a hory. Původně jsme nalákali dvě dorostenky na 45 minut, docela se mi podařilo natáhnout krok a vyhecovat děvčata k výkonu. Procházkovým tempem bychom tak daleko nedošli. Kousek od parkoviště zdravíme místního usedlíka v kamenném domku s kamennou ohrádkou a kamennou zahrádkou na které se daří jen opunciím, zato dobře. Po cestě si prohlížíme spousty trusu a přemýšlíme od koho pochází, doufáme, že od krav, ale... Posledních pět minut doufám, že někam dojdeme a na konci limitu usmlouváme ještě kousek, proto jsem došli až k potoku mezi obrovskými balvany, svačíme, Mladší si nemáčí nohy, jako ostatně pokaždé. Hory se cudně halí do mlhy z předchozích dešťů. Tajuplnou atmosféru dokresluje zurčení potoka pro které není slyšet okolní zvuky, klapot kapek ze stromů a visící lišejníky. Dokonce i tahy v hoře nalézáme kamenné zídky, ohlodané zubem času. Návrat nám jde lépe od nohou. Ještě objímáme kaštan, já+Spokojená+Mladší a Starší nás fotí, tak tak, že se dotýkáme prsty, stromisko.

Při návratu fotíme koryto řeky, u mostu si dáváme večeři - holky pizzu, my menu - telecí soté se špagetama, předkrm místní uzeniny, zákusek sýr - výborné. Barevnost kamenů tvořících kaňon řeky mi bere dech bílá přechází do růžové, červené, zelené, černé. Neskutečné. Škoda, že už je večer. U mostu je samo sebou restaurace a v té si dáváme večeři, jmenuje se Ponte Vecchio, jako kdejaká jiná u mostu, nebo možná ten most se tak jmenuje, nevíme. Z jídelního listku, pochopitelně francouzského tušíme jen o předkrmu a zákusku, telecí soté luštím až z průvodce. Mezi předkrmem a hlavním chodem se najednou potemnělé kopce rozsvěcují průhledem od zapadajícího slunce, trvá to jen dvě minuty, vyskakuji a fotím, moc to nedopadlo. Také západ slunce jistě stál za to, ale proseděli jsme jej u večeře, mám jen rozmázlou fotku růžové oblačnosti. No, neplánovaná večeře stála za to.

Den 9. - čtvrtek 23.8.

Balíme mokrý stan a odjíždíme směr Porto. Po sbalení se v rámci loučení dávám do řeči s vedle stanujícími italskými motorkáři, kteří jsou zvědaví jaké jsme národnosti. Zjišťujeme navzájem odkud jsme a nacházíme společnou řeč jednak u brněnského okruhu a druhak nad Kunderovou knihou Nesnestelná lehkost bytí, kterou právě slečna čte. Nastává neuvěřitelná situace, já diskutuji anglicky se slečnou která je italka a umí francouzsky, její mládenec nám tlumočí a my si vyměňujeme názory na Kunderu a jeho knihy a minulý režim u nás. To mi nikdo neuvěří, uá! Pak teprve vyjíždíme. Krásná cesta, kousek přes vnitrozemí, zbytek nad pobřežím - pohled na Girolatu a Porto. Jedeme dlouho, zastavujeme, fotíme. Tyhle přejezdy jsou náročné, řidičsky. Kromě toho co je vyfoceno si mnoho dalšího neuvědomuji. Jen jsem zjistil, že všechny keříky v macchii mají silně aromatické a lepkavé listy a tak je lepší si vzít toaleťák. Odpoledne vyrážíme do Oty - hodně úzká cesta - a do soutěsky Spelunca. Cesta se vine nad řekou, pak klesá k soutoku 2 říček - koupání v tůňce dál od lidí, kaskády, splávky, tůňky... Z počátku holky brblají, že zase někam šlapeme, ale ve finále se jim výprava líbí, ovšem rozhodně ne pro vysoké skalní štíty svírající soutěsku, přestože jsou, jak jinak, skvěle formované a odpolední sluníčko se činí aby dalo vyniknout jejich struktuře a barevnosti.

Mladší uklouzla a sjela jak po skluzavce do vody, nic se jí nestalo, Starší si odřela prst a narazila zadek, Spokojená si narazila palec a odřela koleno. A to ani nemluvím o tom, že jsem se koupali bez plavek a prošlo kolem nás několik mnoho čumilů průzkumníků. Zpáteční cesta proběhla bez úrazů.

Při sháňce ubytování se zastavujeme v Porto nakoupit a zamluvit výlet lodí na další den. Požadavek Spokojené na co nejmenší loďku nelze splnit, taková je tam jen jedna a díky velikosti má docela obsazeno, nejdříve v pondělí. Tak dlouho se nezdržíme, domlouváme tedy se Starší jinou loď a vracíme se k autu kde Spokojená s Mladší právě stihly dopsat pohledy. Ještě jdu vybrat peníze a zjistit kdy má otevřeno pošta a pak teprve: Večer projíždíme při západu slunka oblastí Calanche - fantastické kamenné útvary z červeného kamene. Zkoušíme něco fotit, ale je to moc na rychlo a fotky příliš nevyšly, škoda, alespoň je důvod se vrátit. Ubytování v kempu na Plage d'Arone - drahé.

Žádné komentáře:

Okomentovat