Proč by všechno mělo mít trefný nadpis?

Spokojená dokončuje oběd, Mladší je naprdlá, že nikdo neocenil její úklid v pokojíku. Starší hraje na kytaru a já bavím osazenstvo čtením inzerátů na lechtivé služby v našem městském plátku. Zaboř se do mých špeků. Nás dostává všechny. Nabídka na hambaté točení filmů s taxou 5Kč za minutu nás uvádí do rozpaků a Spokojená konstatuje to že raději bude chodit do práce.

Některé chvilky jsou vzácné, některé k nezaplacení a pokud se ze chvilky plné pohody a souznění vyklube následující rozhovor, jeví se mi tato býti ryzí a nedostižná.

Starší: Víte co shledává ta nová milenka našeho expremiéra na něm jako největší erotogenní zónu?

Všichni koukáme, já mám pocit, že jsem něco někda zaslechl, ale solidárně mlčím. Nakonec se dáváme poddat.

Starší: No přece mozek.

Všechny nás to pobaví.

Já: No to je škoda, že si ho sebou nebere i do těch televizních debat.

Řehtáme se.

Spokojená na mou adresu: Ty taky neděláš sex před televizní kamerou!

To už se válíme smíchy.

Tož tak.

Na myšlenku, že si ho mozek nechává ve skleničce u postee jako zuby máme taky céčko, tak si nedělejte zuby.