Motto:

Větrné mlýny času jsou našimi soupeři, nepozná světa krásu, kdo postává u dveří.

sobota 21. července 2007

Kryo II.

Nečekejte nic zvláštního. Jsem jeden z mála abonentů a z nich jsem asi nejmladší. Žádné lechtivosti, ačkoli se chodí "naostro".

 

Odpoledne mám v posledních dnech celkem jednoznačně zorganizované. Z práce hurá domů. Chvíli relax a před pátou nástup do lázní. Říkal jsem si, že budu chodit raději dřív ať mám pohodu. No Mikin míní, Mikin nestíhá. Dnes jsem byl už po páté a opět jsem dorazil o něco později. Dokonce mne sestra nabádala k řádnému osušení pro zabránění omrzlinám, jak jsem byl spocený. Co dodat? Snad jen to, že se utírám jak ďas, ale v těchto teplotách okolí mi to moc není platné.

Ovšem je faktem, že dnes jsem si dával bedlivý pozor abych se nedopustil včerejší chyby, kdy jsem si špatně nasadil čelenku a málem mi ve čtvrté minutě omrzl lalůček pravého ucha. Je to drama a počítá se na minuty.

Cvičení mi jde také čím dál lépe. Co tohle je za větu? Nedělal jsem nic. Před tím. Dokonce jsem se ani nedokázal donutit k ježdění na kole do práce. A tady najednou šlapu na rotopedu, chodím na orbitech, běhám na pásu a trošku posiluju břicho. A zvládám to. Všichni na mě koukaj jak tam dřu a nechápou mé důvody. Já je chápu = když už tak už. Už jen šestkrát. :-(

Zítra pokračuju. A musím konstatovat, že mé pocity se velice rychle posunuly z vážných obav k až euforické radosti z mrazivých útrap a následného cvičení.

Tož tak.

1 komentář:

  1. Tak to je dobré! Užij si to. Sleduju bedlivě kryo články, tak referuj :)

    OdpovědětVymazat