Jak vstát z mrtvých...

...aneb návrat z dovolené.
Jen shrnu fakta, nic více se tu neuděje.
Byl jsem lyžovat. Sněhu bylo málo a stál za prd. Bylo teplo a proto tomu tak bylo. Druhý den jsem si natáhl koleno. Pak už jsem mohl lyžovat jen ráno, odpolední sníh jsem neutáhl. O to více jsem seděl v baru. Nakonec jsem se skamarádil i s byrmanem a v sobotu už to bylo k neunesení, opil jsem se a všem jsem řekl pravdu, neunesli to. Ani já. Naštěstí jsem z toho vystřízlivěl.
Návrat domů byl zpestřen návštěvou bezcelní zóny LIVIGNO v Itálii a následnou celní prohlídkou na švýcarských hranicích. Až na kůži. Přeháním.
V pondělí jsem se pokusil o šmigrust, ale moc mi to nešlo. Málo spánku je málo spánku a asi jsem se taky předávkoval KAMIKADZEm.
Pracovní týden byl poznamenán nástupem do práce. Kulhánkem. Divocí a zlí, Cesta krve a dočítáním Nočního klubu. Kdo četl, pochopí, kdo nečetl, nemá smysl vysvětlovat. To je jedno z možných vysvětlení proč jsem tak douho nepsal. Taky jsem doháněl oblíbené blogy.
Hodiny strávené v práci u PC mne natolik rozhodily, že fotky jsem stahoval až v sobotu ráno. Hned potom jsem PC vypnul. Z toho plyne další důvod nepsaní, v práco to nešlo a doma mi ze zvuku ventilátoru naskakovala husí kůže. Sorry.
U Fily jsem si přečetl jakýsi návod a zachoval se podle něj. Je neuvěřitelné, že napsat email či SMS je jednodušší, než postavit se někomu tváří v tvář a říci: Mám Tě rád. Fakt, zkuste si to.
Teď už snad budu psát normálně. Snad.
Tož tak.