Radmila

Jak nevšední...

Radmila co nechává si říkat Radka
na tu každá moje básnička je krátká,
tu nedostanu jen na pár veršíků
pár slůvek postavených do šiku.

Zkusím tedy oslovit ji činy
při pohledu do diáře,
vzpomenu si na jmeniny,
její jméno nikdo jí už neodpáře!

Skládám přání, verše tepu,
nemá zdání jak se klepu.
Je to ořech poetický
zakončím to jako vždycky:

Hodně štěstí!


Tož tak.