Teď už to nejen tuším, já to dokonce vím. Jsem to já a nikdo jiný. Poslední měsíc nedělám téměř nic jiného než prohrabávám šuplíky, heldám fotky, prohlížím diáky, stříhám filmy a ladím skener. Koncem dubna, doufám, že až tak pozdě bude výjezdní oslava a já chci mít alepoň část zpracovanou, naskenovanou, popsanou, zatříděnou, poznanou, použitelnou.
Jen několik postřehů. Filmy se kroutí. Fotky se kroutí a diáky ve skleněných rámečcích moc nejdou skenovat. Zajímalo by mne jak dlouho trvá než se dvacet let srolované filmy zplacatí natolik aby šly alespoň přiměřeněsnadno uvěznit do držáků pro skenování, krci. Zatím se kroutí jako hadi. Mám je na několika hromádkách zatížené knahami. Lisuju je. Takový filmový herbář, tedy filmář. Nepopsané surové informace. Hromady informací, poklady. Vzpomínky jsou poklady. To si pište.
Tož tak.
Tak tohle mě čeká taky. Jenže to mi asi někdo bude muset zlomit nohu, jinak se k tomu nedostanu. Předpokládám, že diáčky budou muset ze skla ven a filmy znovu namočit do smáčedla a nechat uschnout zatížené kolíčkem od prádla.
OdpovědětVymazatPřeju Ti hodně trpělivosti ;)
Trpělivost?Tak tu nemám, ale udělat to musím a to je povinnost, když nad tím tak přemýšlím, ani smysl pro povinnost nemám, tak co mne to vlastně žene kupředu, musím se nad tím zamyslet.
OdpovědětVymazatZdar! :-)