Směřuju ke smrti,...

...ale to přece není cíl, to je opravdovská konečná, hm?No a sem sem se konečně můžu vybrečet, protože tady už to nikdo nebude číst. :-)

Při malých volných chvilkách si přemýšlím proč je mi pořád tak smutno. Není až tak jednoduché se k tomu postavit jako chlap a přizna si pravdu, že si za to můžu sám, asi je to tak, jenže...
Jenže normálně rozháním podobné nálady činnostma co mám rád.
Focením. Viděl tady někdo v poslední době na tomhle blogu nějakou fotku? Já teda ne!
Chozením po horách. Sakra vždyť jsem letos nikd pořádně nebyl.
Rajtováním na koni. Nebýt kamarádky Petry, asi bych steskem uhynul. No a když už jsme měli začít jezdit u Evžena, chytly ho záda a teď leží v nemocnici a kdoví kdy se zase dostane k tomu, aby nás honil v sedle.
Zelí. Tou ž jsem si tughhle stěžoval. Dělal jsem ho skoro sám potupně v kleče v kuchyni na podlaze, zatímco jiné roky šlapu na zahradě odpoledne za veselého rozprávění s tchánem, tychyní a mnaželkou, kteří mi krouhají hklávky, loupou cibuli a tak. No nic.

Teď se seberu a půjdu domů. Vyzvednu auto z opravny, možná, a vyvalím hromadu peněz. A doma budu patlat ty věci v ložnici. Ještě tady bude světlo a tady je potřeba zamazat spáru a podobné fakt super věci a to jen proto abych mohl o víkendu začít malovat alespoň na bílo, uf.

No naštěstí to není až tak hrozný. Při chvilkách skenuju filym co vznikly o prázdninách a měsících po nich, Spokojená mi vždycky zkritizuje barvy a tak jsem smutnej, ale jnom chvilku. Teď přemýšlím, že si pořídím nějaký prográmek na odstraňování šumu, ale nemůžu se rozhodnout který. Taky se amatérsky snažím fušovat do řemesla tvůrcům www stránek, ale moc mi to nejde. Čtu všelijaký zajímavý knížky(ne opravdu ne po osmé Divéké a zlé a po třetí Líheň, ach jo).

Tož tak.

Jo ještě něco, nesmím číst na kudlance ty prožensky/protichlapsky založený články a komentáře, fakt mne srážejí na dno. A už vůbec tam nemůžu psát nějaký komenty sám.