Držte mne tři-čtyři nebo raz-dva spadnu aneb Brněnské lanění.Kdo koho dokáže nejvíce nahecovat? Člověk sám sebe! Ještě ve středečně ranní ospalé šalině mi nedocházelo do čeho jsem se to já blázen pustil, ale couvnout už nešlo. Možná bych mohl napsat starý blázen nebo bachratý blázen co já vím.
Z počátku všechno vypadalo jako legrace a několikametrové kůly s lanovím se tvářily mírumilovně. Trošku jsme se rozcvičili, vyslechli jsem si něco bezpečnostních zásad a byli jsme navlečeni do sedáků. Skupina tří až čtyř lidiček nafasovala karabiny a brzdící košík. Vyzkoušeli jsme si jištění a slaňování na šikmé stěně a pak hurá na atrakce.
Několika metrová výška udělala z celkem banálních přechodů po laně adrenalinovou tsunami. Sám sebe jsem musel docela hodně přesvědčovat, že jištění je bezpečné a na zem rozhodně při chybě nedopadnu, ale budu něžně spuštěn. Po kůlu nahoru to šlo snadno, snad jen, že od čtyř metrů výše se ty klacky znatelně hýbaly, asi schválně. Přešoupat se nohama po laně držet se jak jen jde, plápolat přiměřeně, viset... no, důstojně rozhodně ne. Dolů být spouštěn v roli Karafiátova broučka. Některé atrakce jsem nestihl a na jiné si netroufl. Snad příště pokud se zadaří.
Ještě snad jeden odkaz na lanová centra, hm?
Tož tak.
Žádné komentáře:
Okomentovat