Emergency

Co se stane když...
Úterky bývají poklidné. Chybí jim hektičnost pondělků, nezastávají dělicí úlohu střed, postrádají stres čtvrtků z blížícího se konce týdne a do pátečního dohonění zbytku týdne mají daleko. Nic netuše jsem dorazil domů, něco málo pracoval a pak jsem vytáhl Mladší na kolo projížďku po nové cyklostezce. Na večer jsme plánovali se Spokojenou návštěvu fyzkulturního zařízení, po dlouhé době a celkem natěšeně. Tolik ke kulisám.

Po večeři dostala Mladší příkaz nachystat si věci do školy. Tohoto jistě nelehkého úkolu se zhostila s vervou sobě vlastní a odskákala do děcáku. Najedou řev jako když vraždí cikánku. Všichni na nohách, dvou, jen Mladší na jedné a skučí a naříká. Co jsi dělala, padne logická otázka po té co je posazena a ukonejšena. Jen tak jsem si poskakovala, nešťastně odpovídá drobeček. Takže zavázat s octanocou mastí a v klidu sedět. To je sice taky bolestivé, ale snesitelně.

Mamí, můžu se už umýt, touhle otázkou začíná další dějství podvečerního dramatu. Chvilka ráchání v teplé vodě a nateklá noha si bolestí řekla o návštěvu pohotovosti. Těm, kteří by snad mohli Mladší z neznalosti litovat, bych přál vidět jiskřičky v očích, které se rozsvítily po oznámení, že dostane dlahu a berle. Už to totiž zažila a byla největší hvězda třídy. Nasedáme tedy do auta a hurá do mócninice na chýru.

Dějství třetí, chirurgické pohotovost v městské nemocnici. Osm hodin večer. Všichni patřičně vypruzení, že musí být v práci a někdo je ještě ke všemu vytrhuje z klidu. Mladší se potkává se spolužačkou popálenou od žehličky. Pak je tam ještě jedna holčička, taky poskakovala, ale úspěšněji, zlomila si ruku. Absolvujeme standartní kolečko neosobních obličejů, recepce, ordinace, rentgen, ordinace, to vše na jezdicí židli. Fotka kotníku a nártu je působivá, všichni si ji se zájmem prohlížíme. Mladší dostává sádrovou dlahu, je vyzvána ke kontrole v pátek 9:15 a vyexpedována domů.

Shrnutí: normální lidi si zvrtnou kotník a je. Mladší si zhmoždila nártní kůstky, má výron jako švestku. Velikostně i barvou. V noci se nám nasáčkovala do postele a okopávala nás sádrovou dlahou. Navíc si stěžuje, že ji to bolí. Poslední verdikt zní, zůstat doma a ležet dokud se výron nevstřebá. S takovou si svou chvilku slávy s berlemi ani neužije, při tvrdnutí v posteli doma. Jo abych nezapoměl, je to levá noha. A cvičit jsme se Spokojenou nebyli, pochopitelně.

Tož tak.