Napřed v úterý a ve středu a pak ještě z pátku na sobotu. Do maličké chaloupky ve které naši známí tráví část své dovolené v naprostěm odloučení od výdobytků civilizace. Pokud si tedy odmyslíte elektřinu a vysílání televize Nova.
Byli jsme na vycházce. Mezi letitými ovocnými stromy rozvážně dumajícími po okolních stráních se mile usmívaly dřevěnice ne nepodobné té která se uvolila nás nechat přespat. Červeň lesních jahod a temná modř borůvek nasytily naše smysly a s pusami barevnými tou nádherou jsme se posunovali lesem k dalším loukám okrášlěným tisíci květů.
No sentiment z toho kape po litrech, jinak mi nejde vyjádřit ta pohoda, kdy člověk nic nemusí. Dokonce ani vyhrát Osadníky ne. Prohrál jsem s přehledm dvakrát a dostatečnou odměnou mi bylo to jak ostatní budují své cesty, sídla a soutěží o počet rytířů a mají radost ze hry. Byla by lež konstatovat, že jsem nic nevyhrál, vyhrál dnes jednu hru petanque.
To je má radost. A že pršelo jen se lilo? Koho to zajímá? Šumění deště se zády opřenými o roztopenou pec je něco co uklidní i největšího nerváka, no a to já rozhodně nejsem.
Tohle je fakt nezáživné a vlastně ani pozorný čtenář pointu nenajde, jenže já jsem se chtěl vypsat. Tak jsem to provedl.
Teď už jsme v našem rozbombardovaném domečku zase všichni. Starší se vrátila z Krkonoš, normálně spokojená. Mladší jsme si přivezli dnes sebou také, ani neprotestovala.
Zítra nás čeká pokračování výstřiků a odpoledne oslava jednoho mile důležitého výročí nejmenovaného rodinného příslušníka pro kterého se v některých rodinách ujalo hanlivé označení tchýně.
Tož tak.
To nebylo nezáživné...bylo to naopak dost příjemné. Už se těším do ven(o:
OdpovědětVymazat