Mlýnek na mák

Potažmo zařízení na přípravu máku mletého cukrózního za účelem posypání pochutiny k tomu vhodné jako jeden z účastníků dnešního rozsypávacího šílenství. Druhým neméně důležitým účastníkem je má maličkost a moje ukrutná síla.

Dnešní den byl ve znamení posypávání. Pravda dopoledne moc nevím co jsem prováděl až na to, že tuším svou přítomnost na pracovišti. Spal jsem málo už několikátou noc a dnes se spánkový deficit projevil maximálně. Dopoledne je tedy orámováno lehkým okením rámem.

Odpoledne jsme nutili koně pod námi stojícího chodit a klusat. Spokojené to jde lépe. O hodně lépe. Přesto mne dnes s jistým humorem Evžen pochválil. Podařilo se mi totiž Denisa rozejít ve velice zvláštním nohosledu, který je u koní velmi vzácný a vyhledávaný. Jediné vysvětlení k tomu příslušející je snad má únava a z toho plynoucí uvolnění. Tolik k ježdění.

Vrátíme-li se zpět k rozsypávání pak je mi nutno konstatovat, že první dějství se odehrálo na parkovišti u Alberta. chytil jsem pytlík s kukuřičnou kaší tak razantně, že samým nadšením pukl a asfalt u mých nohou pokryl žlutý povlak kukuřičné sypaniny. Nesbírali jsme to ať se mravenci pomějou.

Další kolo horečného rozsypávání provázelo přípravu večeře. Spokojená prohlásila, že je nám třeba teplé krmě a za tím účelem zakoupila dva pytlíky okamžitých škubánků. Ty jsem neměl v ruce, zůstaly tedy nepoškozeny. Jsa velkým příznivcem máku, rad jej i melu. No a tím se dostáváme k podstatě problému. Silou ukrutnou utažený šroub mlýnku nevydržel ještě ukrutnější točící sílu mé pravice a katabultoval obsah násypky na koberec jídelny kde jsem prováděl rituál mletí. Taková škoda. Spokojená jen suše konstatovala, to že teda sbírat nebudeme. Popelka ve mě si oddechla. Povolal jsem zálohy v podbě Starší s vysavačem a další už si domyslíte. Mák v našm bezpytlíkovém stroji vydával žertovné zvuky.

Tož tak.

Ostatní události od minulého zápisu snad ani nestály za pozornost. Vrátím se jen k sobotnímu výletu na Svinec. Až budou fotky. Holt klasika chce čas. A jak to děláte vy? ;)