Dobrodružství?!

Co je to vlastně dobrodružství? Pro někoho perfektně připravená výprava do exotických zemí, pro jiného večer strávený v přítulné společnosti. Lidé jsou různí. Já jsem si užil dobrodružstní na sněhu.

Byvše slaměnými rodiči máme i nemáme více času na sebe. Nic nás domů nežene a proto pracujeme do úmoru. Obvykle. Jsou však krátké okamžiky kdy vystřízlívíme ze své snahy spasit svět a svého kapitalistu a uděláme si radost.

Obvykle jsme tak činívali velkou nedělní výpravou do pohoří Ydyxeb. Jenže poslední roky nám pořadatel zimních táborů odebírá děti až v neděli a tak musím evzít za vděk kratším úletům.<

Domluva byl jasná, úterý odpoledne. Taxikář Mikin posbíral jediného účastníka výpravy. Po zkontrolování výstroje a výzbroje jsem vyrazili směr start výpravy.

Nádherné počasí a skvělé sněhové podmínky zmátly naši jinak vynikající schopnost zvážit svoje možnosti a my si naplánovali VELKÝ okruh. Do neznáma. Tedy téměř do neznáma.

Z počátku šlo vše hladce. Vlek nás vyvlekl vzhůru. A už jsme jen klouzali dolů na druhou stranu kopce. Do vesnice Zakopcem. Sjíždivše dolů jsme se kochali zapadajícím sluncem, barevností sněhu, ano, ano. Mám rád holé ruce stromů prosící nebe o sněhovou peřinu. Viděli jsme koňáky na vyjížďce. Jednoho běžkaře a spoustu stop. Zvířecích, lidských i běžkařských.

Z vesnice Zakopcem jsme se vydali na cestu zpět. Do vesnice Uvleku. Zvolili jsme jinou cestu, tentokrát neznámějším terénem a jen zběžně jsme odhadovali kudy že se vracíme.

Do kopce, do kopce. Lyže svištěly přemrzlým sněhem a příroda se ukládala ke spánku spolu s klesajícím sluncem. Večer máchl štětcem a vybarvil oblohu do neuvěřitelných odstínů červené, oranžové, modré... Přeze všechny strázně, způsobené elektrickými ohradníky a potoky hluboko zařezávajícími se do tváře krajiny, jsme se dostali na známá místa. Sjezd lesem mezi natahujícími se pařáty listnatých stromů, přátelsku nás poplácávajících po ramenech, byl zakalen jen zprávou na mobilu: Svítí ti auto. Lešek

Pak už večeru došly barvy i dech a paní noc zašustila pláštěm sázeným brilianty. Romantika neromantika oči poskládaly souhvězdí a hlava poručila nohám: Přes pláně za Orionem!

Tohle bylo dobrodružství! Na pláních byla tma. Lyže vedené zmrzlou stopou nás nesly svištivě známým směrem a já se v duch omlouval Spokojené za svou nerudnost při hodnocení naší sitauace těsně po západu slunce. Ztichlý vlek nám zamával kotvami a sjezd temným úvozem k chatě už byl jen naučenou rutinou.

Ještě, ještě skuhraly promočené nohy. Sakra musím si koupit nové botky stůj co stůj. Naházeli jsme lyže do rakve. Auto ještě svítilo. A startovalo! Příjemnou tečkou dne byla masáž zad od Školené masérky. Díky.

Tož tak.