Sníh, zima, lyžování.

Jsem odporně monotématický! Jsem monotématicky odporný! Jsem?

Fouká vítr. Padá sníh. Od rána. Je středa. Bylo večerní lyžování. Nikdo nepřišel. Nedivím se. Je mi to líto. Ideální podmínky. Sněhové. Hm.

Odpoledne jsme se pohádali. V oddíle. Kdo bude mít kdy služby. Nikdo nechce. Samé výmluvy. Zástupné důvody. Nechuť. Neochota. Zatraceně. Asi nám nejde o stejnou věc. Vykašlat se na to?

Odřekl jsem jízdárnu. Vlastně jízdárna odřekla mě, nám. Prý, neprojedete. Když projedete, nevrátíte se. Mám sníh do půl oken, řekl Evžen. Mám sníh mezi okny, pravil. A v kuchyni se také zabydluje, sníh. Nejezděte. Tak jsme nejeli. A vzali službu na vleku.

Nikdo nepřišel. Je mi smutno. Ani koně, ani lyžaři. Zbytečná snaha? Ne!

Svezli jsme se alespoň sami. Paráda! Jen ten vítr. A sníh. Jehličky sněhu hnané větrem. Do tváří. Vodorovný sníh. Vodorovné jehličky. Kapuce až na oči. Zamlžené brýle. Závěje sněhu. Všude. V každé nerovnosti. Jako duchny. Radost padat. Padám pro radost. Mám radost. Skončili jsme v šest. Stačilo. Kdyby přišli další blázni, jezdíme až do půl. Do půl osmé. Přijďte! Buďte blázni! Blázni do sněhu! Jako my! Jako Mikin!

Tož tak.