Ono se řekne boule, ale...

Lament opilce.

Je docela příjemné mít nějaké tradice. V první řadě se máte na co těšit a v druhé... není třeba plánovat stále nové a nové věci na stále stejné a opakující se situace.

My máme takovu tradici, už leta si připravujeme na poslední den v roce bowli. Postupujeme podle receptu okoukaného z mladofronťáckého Péti vařiče. Všechno je O.K. Překonali jsme socialistické potíže v zásobování jižním ovocem. Nedostatek sektu nás také nedokázal rozhodit. V posledních letech máme fajnovější huby a tak do toho lejeme lepší vína. Babi dostala bowlovou soupravu z borského skla a tak mi opilci máme i trošku toho estetična při holdování našemu zlozvyku. Aprppó zlozvyk, vždyť podle námi používaného receptu bowle obsahuhe spoustu ovoce se spoustou vitamínů, tak jaképak fraky. Pijeme zdravě!

Součástí toho dryáku je asi čtvrt litru likéru zvaného curracao. No a v tom je ta potíž. Za totáče se k nám vozily různé citrusy v různé kvalitě a to co se nedalo prodat, páč to bylo zhnilý, z toho se tuším v likérce v Hradci Králové dělalo tuzemský curracao. Laciný a neutrálně barevný. Jenže co jsme se přiblížili k tomu světu tak jaksi zmizelo, vychlastalo se. Chvíli jsme to zkoušeli s ovocnejma vodkama, ale nebylo to ono. Vyvrcholilo to letos, broskvovou příchutí, UF. Dobrý je to, vážně, ale... není to ONO!

Klidně říkejte, že jste curracao viděli, že ho měli tam i onde, ale ruku na srdce, jakou mělo barvu? Hm? MODROU! Rozumíte, modrou. A na to my sváteční opilci, tak nějak, nemáme odvahu. Pomůže někdo? Poradí někdo? Zdroj nebarevného curracaa? Nebo recept na dobrou bowli bez této ingredience?!

Tož tak.