Vlastně bych neměl?!

Práce mi přetéká přes hlavu a já jen tak tak nadechuji jednotlivé střípky myšlenek. Vlastně bych neměl, neměl bych teď psát, ale nedá mi to než zapomenu.

Zdá se, že se blíží prozrazení dřevníku. Mladší svým bystrým očkem již několikrát zahlédla dřevník na monitoru. A dnes si při obědě prozpěvovala: Mikinův dřevník, Mikinův dřevník... Nevěděl jsem jak ji zarazit, aby to nebylo moc nápadné, jako že o nic nejde. Nevím, asi se pravda provalí, tak nějak, samovolně. Už aby to bylo!

Jinak se dnes, ani včera nedělo nic neobvyklého. Složil jsem, jen tak sobě pro radost, židli co jsme koupili pro Starší ve středu v IKEA. Šlo mi to pěkně od ruky, mám takové jednoduché skládanky rád. Starší byla také ráda. Má na čem sedět. Vlastně to už je druhá radost. Babičce jsem připojil žárovku na tráfko od kalkulačky, bo si chtěla rozsvítit v okně měsíček smějáček, to bylo radosti.

Bolí mě záda.

Tož tak.