Snové vzpomínky. Nebo vzpomínky na sny?

V noci se dějí různé věci. Někdo by mohl říci, "Nic nevím, spím." Pokud se však správně poskládají spánkové fáze, zůstane v naší hlavě stopa něčeho co se možná stalo a možná ne. Zavedný terminus technicus pro tenhle otisk, je - sen.

Létával jsem. Ve snu. Bez pomůcek moderní doby. Jen tak trošku jsem se rozběhl, šikovně jsem se odrazil a už jsem letěl. Usilovným máváním rukou jsem se udržel ve vzduchu, tedy různě dlouhou dobu. Někdy byla docela dřina vůbec se odlepit od země, jiné noci jsem prolétal celé, jako vánek nad roztodivnými krajinami. Občas bylo zapotřebí vyhledat dobrodinní svahu či dokonce pořádný sráz. Musím říct, že v žádném snu jsem se nezřítil. Buď jsem dobrovolně přistál, nebo postupně ubývala výška, ať jsem máchal jak jsem máchal.

Nebyly však jen radostné noci plné bezcílného poletování. Bývaly chvíle, kdy jsem odletem řešil problémy s davem lidí. Popoběhl jsem, šikovně se odrazil a udivené tváře bezradných chodců jsem už ani nevnímal. Jediné čeho jsem se v takových chvílích děsil byly dráty. A sloupy. Nevím proč skoro vždy se vyvrbily problémy, když se někde poblíž tyčily takové ty jednoduché dřevěné sloupy s drátovým vedením. Pravidelně jsem na nich končíval. Dost to bolelo a už jsem měl obvykle pro tu noc dolétáno.

Nevím co si mé bujné podvědomí řešilo tím, že mne tak často tahalo do vzduchu. Dokonce si ani neumím vysvětlit, proč tenhle typ snů ustal. Z poslední doby, abych byl upřímný si vůbec neuvědomuji žádné snění. Přinejmenším s tak silným motivem zcela jistě ne. Je to docela škoda, vzpomínám si, létával jsem s velkou oblibou. Přestože mne vždy ráno, po promávané noci, bolívaly ruce.

Tož tak.