Nosná témata!?

Jó, to ano, já mám spoustu nápadů, ale dotáhnout je do konce mi činí vážné potíže.

Tedy většinou to vypadá tak, že mne napadne nějaké báječné spojení, tedy slovní, ehm, že? No a v okamžiku kdy se je snažím uchopit, vyklouzne mi z hlavy jako úhoř a zmizí v nenávratnu. Tak svět přichází o skvělé úvahy na světová témata, básnická díla jiskrnných kvalit a povídky o věcech které každého zajímají.

Míval jsem takovéto problémy odjakživa. Dokonce nejen ve spojitosti se slovesnými útvary. Můj otec se něco natrápil marnými pokusy umístit mne, tenisovou pálku, míček a kurt do vzájemného souladu. Nakonec musel rezignovat, což jej jako zapáleného tenistu muselo velmi mrzet. Mou tenisovou kariéru zakončil slovy: "Ty vždycky zaujmeš nějakou pózu, v té se ti zalíbí a pak se divíš, že balón letí jinam." A měl pravdu. Letěl.

Moje nápady začínají a končí vždy stejně, skvělým sloganem, jedním veršem, jednoduchý avšak geniálním postřehem. Vždy se opájím jedinečností myšlenky tak dlouho až ji zapomenu. Nakonec proč ne. Byla moje, mohu ji i zahodit. Ve světlých chvílích, kdy se sejde nápad a prsty na klávesnici mohou některá témata být zachycena mým neumělým slohem. A když říkám neumělým, možná ani nevystihuji neskutečnou ubohost mých slovních spojení, až na obě nohy kulhajících přirovnání, dětsky jednoduchých veršů, no hrůza.

Dočetli jste až sem? O.K. už je konec. Že jste se nic nedozvěděli? A kdo to sliboval. Já? Pak se omluvám, čtenáře škádlit si již více nedovolím a raději zápisek ukončím.

Tož tak.