V poslední době mne fakt pronásledují zvířecí tragédie. Nějak se mi nechce naučit se s tím srovnávat. A tak si ty žalůstky v sobě tutlám a promítám si vzpomínky na chvíle kdy mi bylo opravdu dobře, právě přičiněním těch dvou co zmizeli z mého světa. Jeden odklusal do koňského a druhý odstřelil do psího nebe.
Ani jeden mi nepatřil, v prvotním významu toho slova. Nezaopatřoval jsem je, ale byli to kamarádi. A to vždycky bolí, když vám odejde kamarád do nenávratna.
Žádné komentáře:
Okomentovat