Motto:

Větrné mlýny času jsou našimi soupeři, nepozná světa krásu, kdo postává u dveří.

čtvrtek 8. července 2004

Máte názor? Jóóó? Tak bacha!

A co třeba na tohle? Je lepší když si Vás lidi pamatují jako někoho kdo je seřval, ublížil jim či je ponížil. Nebo jako někoho, kdo jim zvedl náladu, prozářil den nebo je dokonce donutil do smíchu? Co myslíte?

Já si myslím, že je lepší rozdat trošku té dobré nálady a nějaký úsměv. Silná slova si má člověk schovat na opravdu vypjaté situačky.

Poslední lepší kousek, se mi povedl v Mariánských horách, je tam takový zastrčený obchůdek, asi v bývalém domovnickém bytě. Oprýskané dveře, nápis POTRAVINY, pár schůdků, oleštěné zábradlí. Po ránu nabručené prodavačky nemající důvod k ranní radosti. A najednou vchází rozesmátý Mikin, hlasitě zdraví a dámy najednou rozkvétají, zdobí se úsměvem a shovívavě příjímají můj komentář k výbíranému zboží. Voda jakomiss je nenechává chladnými a žertíky na účet BeBe-dobré-ráno jsou už jenom třešničkou na dortu. Vrcholné číslo ve kterém přemlouvám svého kolegu abych mu mohl koupit Fidorku i když mají jen mléčné, už nevydrží ani ta starší ze dvou prodavaček a na moje hlasité loučení reagují takřka sborovou odpovědí.

Nakonec se dostane i na mne.Vybírám si svou odměnu v podobě kolegova konstatování, že můj výstup prozářil celou špeluňku jako sluníčko.

No měl jsem je snad dořvat, že nemají ty Fidorky hořký, nebo co? A komu by to pomohlo. Snad jsem jim vylepšil alespoň dopoledne.

Anketa nebude, stejně na ni neklikáte, tak co?!

Tož tak.

Žádné komentáře:

Okomentovat