Z minulé soboty se budu vzpamatovávat dosti těžko. Proto jsem se rozhodl, že si zapamatuji jen sedmdesát ujetých kilometrů, Markétinu večerní masáž šíjových svalů a dva panáky whisky, díky kterým jsem se uvolnil a dokázal dojet až domů. Taky si musím pamatovat, že na dlouhé cyklovýlety nesmím jezdit sám, nemá mne pak kdo litovat a zachraňovat.
Neděle už byla trošku lepší. Dopolední jezdecký výcvik byl sice poznamenán sobotní únavou, ale ze hřbetu koně najednou vypadalo všechno jinak, pracovní hypotéza byla - lépe. Viděl jsem čtyřdenní hříbě, ještě ani nemélo jméno, ale na vlastních nohou stálo statečně. Ještě sice nezvládalo všechny nástrahy, které mu jeho neposedné nožky připravovaly, ale jinak bylo nádherné. A máma-klisna na něj byla náležitě pyšná. Příklad výchovy s poučením i pro některé nervní rodiče: zkuste nechat své dítko, ať poznává svět samostatně a jen zpovzdálí zajišťujte bezpečnostní servis. Funguje to docela dobře, alespoň u koní.
Odpoledne krátká, výzkumná, vyjížďka na kole. Máma má nový stroj, tak jsme si to užívali. Je s podivem, že ani po sobotní zkušenosti jsem ještě neměl dost. Prozkoumali jsme jednu lesní cestu co nás už dlouho lákala a zjistili jsme, že se dá projet, ale končí v lomu. O víkendech dobrý, ale v týdnu je lom v provozu. Nedá mi to, je to ta cesta od křížku před Lhotkou směrem na Hrabůvku.
Drobná poznámka, i levná odpružená přední vidlice na kole dokáže nečekaně zpříjemnit prožitek z jízdy na silnicích okresního průměru.
Žádné komentáře:
Okomentovat