Tááák! A zase nic.

Od včerejška je mi o jeden víc. Teď mám rok na to, abych ze trojky ukul pořádnou čtyřku, co vydrží deset let. Z devítky už tu nulu nějak ukroutím, třebas i na poslední chvíli. :-)

Každé narozeniny, tedy co si pamatuji. Od té doby co jsem si začal uvědomovat plynutí času. Tedy, každé narozeniny jsem považoval za přelomové. Vždy jsem očekával nějaké události. Šlo-li o běžné výročí, byly v očekávání malé věci, při kulatých, nóóó, tam jsem čekal více. Nemluvím o dárcích i když i ty dostávám rád, Mám na mysli události, změny postoje, světového názoru a o podobné jiné VELKÉ věci.
Za ty roky, už je to slušný statistický vzorek, jsem nabyl dojmu, že jeden datum nic neznamená. Dříve byl můj postoj jiný. Věřil jsem, že data jsou důležitá, stejně jako počty odžitých let. Vždyť to bylo zdřejmé, například po šestých narozeninách jsem mohl nastoupit do školy, patnácté to byla občanka, osmnácté řidičák, jednadvacáté mohl jsem volit (moje první a komunistů poslední, tedy volby). Faktem, ale zůstává, že nikdy se přelomová událost neodehrávala na moje narozeniny.
Letos jsem neočekával nic. A stalo se? Nic. Očekávání se naplnilo. Naplněná očekávání základ člověčí spokojenosti. Takže vlastně se stalo to, na co jsem celé ty roky čekal. Změna postoje. Konečně jsem pochopil, že je nesmysl pořád něco očekávat. Spojovat začátky činností, závažná rozhodnutí či veselé zábavy s konkrétními daty. Že je to pozdě? Že za chvíli bude první číslo hranaté? No a?

No to mi z toho vylezla pěkná slátanina. Ani číst to po sobě nemůžu. A co Vy?