Pralevůfrancé?

Káťa(dcera, ta starší) dnes vyráží se školou na výměnný zájezd do Francie. Přípravy vyvrcholily včera! Uáááááá!
Dnes odjíždí, tedy už odjela ve dvě, autobusem. Do spřátelené rodiny. Tedy do rodiny co si dopisuje se svou vrstevnicí. Francouzsky. Už tři dopisy napsala. "Simtě, někdo napsal stěží jeden."
Začněme však pěkně od začátku. Je třeba nějak drobně obdarovat členy navštívené rodinu. Dotaz co darovat jednadvacetiletému chlapci nás excitoval jen do doby než jsme zjistili, že jde o bratra. Pak knihu o ČR, ve francouzštině. Vybráno. "Mamí tam je jen ruština, angličtina, němčina a italštináááá!" Trapas. Výměna.
Přípravy začaly nabývat na intenzitě asi tak v úterý. Máma dostala nápad, jeden z lepších. Moje první reakce byla naprosto negativní. Smířil jsem se, projevil lásku, popadl foťák a pobíhaje ve stále větších kruzích okolo domu fotil jsem co se hýbalo, tedy lépe co se nehýbalo. Nápad = fotoalbum rodného hnízda a přilehlého okolí. Vyfotil jsem. Vytiskl jsem, u mámy v práci. Příjemné překvapení, fotky vypadají na inkoustovce jako z fotolabu, tedy předpokládaně.
Původně jsem si myslel, že mne se půjčování věcí netýká. Ó, jak jsem se mýlil. Nemám svůj batůžek cosnímchodímjendopráce, způjčen discman, osm tužkovek, alias žrádlo do digiťáku a GPS, je taky v trapu. Jo a taky můj kufr, co s ním jezdím na všechny služebky. Doufám, že mi to všechno vrátí.
Mám ji rád, fakt! Káťo vrať se, máš moje tužkovky!