Netrpělivě jsem popoháněl ručičky hodin a sledoval jestli mám ten "opravdový" hlad, však víte, ten co je nejlepším kuchařem. Dočkal jsem se. Ručky hodin se správně rozpřáhly, hlad dovařil a já vyrazil do jídelny. Tááák, tácek, ubrousek, příbor, polívku ne, děkuji, pípnout kartou, plátek vepřového, dobrý, knedlíky, dobrý, próóóóóč tu divnou růžovou omáčku, já chci zelí, zelí, ze..... Bratislavská pečeně. Prý je to na jídelníčku! Jenže já ho vážení nečetl. Nebyl tam, jen malinký zobrazovačíček. No a na ten se už ta růžová omáčka s hráškem nevešla, jen vepřové s knedlíkem.
Naštěstí,
kuchařem byl hlad,
ten co umí tak dobře vařit!
kuchařem byl hlad,
ten co umí tak dobře vařit!
Žádné komentáře:
Okomentovat