Tedy Vážení, Velikonoce. Co dodat? Dětem nastaly prázdniny, počasí se zkazilo. A vyhlídky nejsou valné. Noviny se zaplnily vhodnou tématikou a já ještě nemám upletený tatar.
Poslední roky bylo naším rodinným zvykem utéct o Velikonocích někam do hor. Loni i předloni to vyhrála Švýcárna v Jeseníkách a ještě předtím jsme jezdili do Anenské huti, to jsou také Jeseníky, jenže pro změnu na úpatí.
Letos, v důsledku přípravy na zkusení zkoušek na víceleté gymnázium naší starší Káčou, jsme zůstali bez výjezdu.
Chvíli rozháněly chmury způsobené setrváním doma, představy o cyklistických radovánkách. Předpovězené počasí však nedává příliš šancí na dvoukolé vybití. Jak naložíme s volným časem zůstává tedy nedořešeno.
Pravdou je, že děvčátka nadržená naší dlouholetou velikonoční absencí v místě trvalého bydliště, vydala prohlášení o dobrovolnosti setrvání doma, za účelem vyšlehání proti uschnutí. Jenže Káťa jedním dechem dodala, že rozšířila fámu o své nedostupnosti v důsledku bruslení. Nevím kde chce "bruslit", ale stejně prý chce čekat jestli někdo přijde, no rozumíte tomu? Já ne. No a Bára se zachovala stejně jen nejspíš nepůjde "bruslit". No to bude pondělí.
Tedy jsem rozhodnut si obejít pár známých, už dlouho jsem tak neučinil při této příležitosti. Doufám, že si zachovám vertikální polohu a při odpovídajícím počasí popadnu kolo a vyrazím za krásami přírody. Howgh!
Žádné komentáře:
Okomentovat