Škatule, škatule hejbejte se! IV.

Sem by patřil emotivně zabarvený výkřik, jenže jsem nechtěl brát boží jméno nadarmo, takže nic.

Dneska už nezbíjejí zbíječky, dneska vrtají vrtačky! Není to o nic lepší. Zbývá sice zbořit ještě jednu příčku, už teď je ale jasné, že naše budoucí kancelář bude monstrum obrovského rozsahu.
Útrapy nás pronásledují jedna za druhou, dnes například nešly po ránu telefony. Teď už nejde jen fax. Plánografická kopírka zmizela pod nánosem krabic a plotr byl nemilosrdně odpojen od napájení a přesunut do azylu cizí kanceláře.
Místnost ve které sedím je posledním relativně klidným a bezprašným útočištěm. Stahují se sem nešťastní kolegové nemající svou židli. Klidu to nepřidá. Práce ustupuje planému tlachání při výběru nové podlahové krytiny a zjišťování stavu rozpadu oken a rámů.
Podle posledních zpráv, příčka oddělující náš budoárek od zbytku světa padne dnes odpoledne = konec klidu. Jsem zvědavý kde zítra budu pracovat. Ach jo!