Paráda!

Občas se zadaří, že sněžení koliduje se snahou silničářů a odhrnovačů chodníků a sníh zůstane ležet až do rána. To pak jedu do práce na lyžích.

Nemám to až tak daleko a je to příjemná změna. Zakýchaný autobus, nebo
dokonce vytahování auta do závějí a odpolední zasolené břečky zrovna
nemiluji.

Vysmýkal jsem vybaveníčko před dům, připjal na nohy a tradá. Úvodní
sprint byl působivý, pak ale přišlo rozčarování. Schody u pivnice jsou solené! A chodníky taky! :-( Soliči mne předběhli! Sůl nesnáším! Naštěstí jsou tu trávníky! Hurá!

Míjím několik chodců kvapících do nemocnice. Nechápavé pohledy rozespalých tváří nechávám rychle za sebou. Hm, někdo ještě čeká na autobus, pomyslím si a zasklím obrubník.
Prásk! Ležím. Vstávám a znovu padám, zatracený led. Jedu dál a koukám
do budky. Komu jsem to udělal divadlo? Příslušníci! Hm, doufám, že se
bavili. Z kamenných tváří nic nevyčtu a chvátám dál. Zdřejmě je to od
nich nová finta. S autem už jsou profláknutý, tak čekají na autobus.
:-)))

Je 5:45, v tuhle hodinu je parkoviště u nemocnice prázdné a vysněžené,
paráda! Ještě mne čeká dlouhý úsek okolo hlavní, je to bída. Co
neodhrnuli, to postříkala auta slanou břečkou. Jen aby mne nějaký dobrák
taky neohodil! Do práce dorážím splavený s mírným zpožděním, co nadělám,
nejelo to. :-(

Tak mne napadá, jak já vlastně pojedu domů!?