Ranní cesta do práce na běžkách mi nestačila. Neustál jsem lákání odpoledního sklouznutí na pořádném sněhu."Lešek mne ukecal!"
Místo potupné cesty domů s běžkami na rameni po suchých chodnících mne čekalo nádherné odpoledne!
Autem do města a dál autobusem. Na konečné jsme jen koukali na ty hromady čerstvého sněhu. Úpné závěje. A pořád sněžilo. Čerstvý sníh je zrádný jen aby se to nelepilo. Lepilo se to! Bylo však nádherně. Sjezdy byly příjemně pomalé, bez brzdění. Stoupání rovnou do vrchu. Stromeček? K čemu, neklouzalo to. Pomalu jsme se prokousávali ve třech sněhovou duchnou a libovali si jak se krásně potíme a kolik je sněhu.
Pepa sice trošku funěl, ale vylezli jsme až k jezírkům, jinak známým jako kořenová biočistírna, milosrdný sníh však vyhladil každou vrásku na kráse okolní krajiny. Pak už nás čekal jen dvojí přechod potoka a dlouhý sjezd k vytoužené hospodě. Byla do docela makačka. Furt se to lepilo. Okolo pily jsme si trošku nadběhli, ale hospodský měl lepší nápad, od pondělka do středy zavřít úplně. Úplně to mlasklo jak nám spadly čelisti. :-((((
"U tlustého Jana" už není žádná jistota, bacha na to!
Zpátky autobusem. Lešek šel na pivo do Slávie, úplně jej to vcuclo! Mne Pepa hodil domů autem. Večer jsem ještě absolvoval relaxaci v Powerjóze. Místo piva jsem si dal zelený čaj.
Pěkné běžkařovo úterý, což?
Žádné komentáře:
Okomentovat