Motto:

Větrné mlýny času jsou našimi soupeři, nepozná světa krásu, kdo postává u dveří.

čtvrtek 26. listopadu 2009

Z Itálie do Řecka

Proč nevěřit benátským autobusákům? Jak se dá dohnat zpoždění lodi? Bude na jihu tepleji? A jak se jmenuje plachetnice na kterou se tolik těšili?
Dopolední výlet do Benátek zorganizovaný za účelem ukrácení dlouhého čekání na příjezd lodi a zlepšení nálady po noci strávené v autech, byl poznamenán nedochvilností řidiče autobusu který vlastně celou tu záležitost spískal. Přesvědčil nás totiž, že nejenže nás odveze tam, ale i zpátky. Tím se totiž celý výlet ukázal mnohem reálnější než se jevil zpočátku. Tam autobusem, zpět autobusem a dvě hodiny před vyplutím jsme na seřadišti jako na koni.
Benátky v dopolední mlze jsou tajuplné. Úzké uličky se spoustou turistů, vodní kanály s kocábkami, malé krámky. Staré se snoubí s novým. Zdá se, že nejlépe si užila výlet Anička, která tak tak unikla utopení, naštěstí ji Lumír zachránil z pokolena vody, poté co uklouzla na benátským žabincem porostlých schodech kanálu kam zvědavě sestoupila. Odnesla to jen naraženými zády a mokrými nohavicemi. Tohle všechno jsme si vyprávěli v poledním slunci když jsem čekali na nedochvilného mnohoslibného autobusáka, který nakonec nepřijel a my jsme dostali vyhubováno telefonicky, kde že to vězíme.
Nakládání trajektu sklouzlo s nenucenou jižanskou samozřejmostí o tři hodiny. Málem jsem se při něm poťukal s řeckým mercedesem. Navzdory tomuto souboji na mne vybylo místo těsně pod hydraulickou rampou která zároveň tvořila podlahu další palby.
Zatímco ostatní sebrali veškeré síly a užívali s průjezdu Grand Canalem já jsem odpadl a všechno to prospal.
Odpoledne jsme se snažili zabít potulováním po lodi, unaveným povídáním a pitím skvělé kávy. Večer jsme už byli tak utahaní, že jsme jeden po druhém zalézali do spacáků. Jana ještě rozdala prášky na spaní. Vibrující podlaha přísahám není povrch na kterém by bylo snadné usnout bez pomoci. Můj prášek vystačil od půl jedenácté do za deset čtyři, pak už jsem se jen tak mlátil ze strany na stranu.
Východ slunce stihl Dan s Ilonou, protože Ilča byla tak vytepaná z vibrující paluby, že chytla ledvinovou koliku. K završení všeho jak se ji snažila rozchodit se ji pokusil nějaký chlap zatáhnout do kajuty, musíme si ji hlídat. Snad to bylo jen nedorozumění.
Vzhledem k tomu, že loď jede ukrutnou rychlostí 48 kilometrů za hodinu jeví se pravděpodobným dodržení jízdního řádu. Zpoždění zjevně doháníme a motory pracující na vyšší otáčky jsou zřejmě příčnou těch nehorázných vibrací.
Dopoledne se jen tak poflakujeme po lodi. Lijeme do sebe další kávu, obědváme. Ilona se chlubí čerstvý ledvinovým kamenem. S úsměvem nám ho všem předvádí.
Kolem dvanácté vjíždíme do úžiny mezi Korfu a Albánií.Ostrůvek s majákem Pevnina nás provázela již hodnou chvíli po levoboku. Moře je celkem klidné. Na palubě je silný vlastní vítr, rychlost je jen asi 40km/h. Ztráta z naloďování je vyrovnána a teď jsme jen zvědaví na ten koncert při vyloďování. Projíždíme kanálem bójí okolo mořského bagru. Docela zážitek nejen pro nás, ale i pro jeho posádku, vlny našeho obra jim dávají co proto.
Vylodění proběhlo RYCHLE! Jediný zádrhel byl, že jsem musel celou cestu z podpalubí couvat úzkou uličkou mezi kamióny.
Řecká pevnina nás přivítala mírným až teplým počasím. Chvíli jsme zápasili s navigací na Lefkas, ovšem za deset půl třetí již míříme neomylně správným směrem. Možná.
Po bouřlivé diskuzi docházíme k názoru, že tato část Řecka je velmi chudá. Míjíme řadu skromných zemědělských stavení. Projíždíme okolo ohromného jezera plného leknínů. Až blíže k cíli cesty narážíme na pobřeží a pláže. Pohodlně rozjíždíme podmořským tunelem, zkracujíce si tak dlouhou cestu okolo laguny. Po hrázi a přes známý otočný most (jo ten za kterým nám minule chcípl motor) vede naše cesta k maríně v Lefkasu. Všichni už toho máme plné zuby a tak kešku na hradě s lítostí míjíme.
Velmi rychle přebíráme loď. Věci překládáme do jednoho auta a odvážíme blíže k lodi. Uskladňování do podpalubí se ujímá Ivan a přesto se tím bavíme podstatnou část zbytku odpoledne. Navzdory zdánlivé nervozitě ve finále každá věc našla své místo a snad jen Ivanův foťák neměl putovat v té tašce zpět do auta, jak se později ukázalo.
Loď se jmenuje ARMONIA.

7 komentářů:

  1. Zvláštní doba k návštěvě Benátek, to bych asi brala. Ovšem nejvíce stejně toužím po Benátkách v době karnevalu.
    S rozvibrovanou palubou bych možná usnula, když ve vibrosauně usnu téměř pokaždé :-))) Ale asi nevím, o čem mluvím, když to z někoho vytřese i ledvinový kámen!

    OdpovědětVymazat
  2. Benátky a karneval?Vzhledem k tomu jak prožíváš větší než malé množství lidí pohromadě?
    Vibrosauna? Co to je?
    Ono když ti drnčí hlava o podlahu není to nic moc. :-)

    OdpovědětVymazat
  3. No, já vím...ti lidé by mi tam vadili. To je taky ten hlavní důvod, proč jsem tam ještě nejela :-).
    Ne, tak když mi hlava drnčí o podlahu, to je zážitek, který jsem si ještě nikdy nekoupila. Vibrosaunu vysvětlím :-)

    OdpovědětVymazat
  4. tak ty vibrace zas nebyly až tak hrozný, kameny se mi tvoří a vycházejí průběžně i bez vibrací trajektu:))....

    OdpovědětVymazat
  5. No vidíš, Ilčo a ty jsi říkala, že ti nejde komentovat. Hele, nech mi trošku té vypravěčské licence, prosím.
    Ale jinak je to dobré, ne? Ještě řeším nějaké fotky a pak to bude ještě zajímavější. :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Báro, to budeš muset zažít, bez toho se do řecka dostaneš jen za dlouho nebo za draho. :-)

    OdpovědětVymazat