Je libo vlny? Ale no prosím...

Řeklo počasí a poskytlo silný vítr a rozbouřené moře. Báli jsme se. Kapitán teda ne. Přinejmenším mne to rozhodně neodradilo. Ještě teď, když si vzpomenu na tu čínu tak mne mrzí nevytažené plachty.

Pondělí 8.10.
Snídaně, nákupy, déšť, vítr. Po brífinku na kterém se kapitán dovídá cíl naší cesty se pomalu chystáme na vyplutí. Vzhledem k silnému větru se dnes chystáme závodu nezúčastnit. Pojedeme na motor. Po vyplutí z bezpečí přístavu si vlny a vítr začínají škodolibě pohrávat s lodí. Martin s Ilonou jako závažím napřed s mou a pak bez mé asistence přivazují dingyho, který hrozil uletět větrem. Ilona se z toho vzpamatovává do odpoledne. Asi mě je taky blbě, uvidíme.
Bylo mě fakt hůř, ale víc za to mohla má snaha vytvořit v kajutě zadání pro navigaci. Na super vlnách loď házela jak splašený kůň. Z kajuty jsem utekl na poslední chvíli. Už po chvíli v kormidelně na palubě ve větru mi bylo lépe. Ilona, Jana a Martin si vzali kinedril. Martin jím v zápětí nakrmil rybky, myslím, že mu neudělal dobře, asi byl zkažený. Postupně sílí vítr. Snažíme se udržet co nejpřímější kurz k průplavu na Lefkadu. Vítr sílí z počátečních 20kn/h až na 32kn/h. Postupně odpadá Martin, který si odbyl za tohoto vlnovatého šílenství první močení na zádi. Potom mizí Jana. Oba po chvíli i na takto jančící lodi usínají. Stále jedeme kurzem 130° na Lefkas. Asi 5nm před ostrovem se vlny nepatrně zklidˇují. Ilona více vleže a já neklidněji v sedě jsme se dospali. Chvílemi střídám Dana. Špice lodi nahoru, dolů po vlně doprava doleva. Jedeme na motor již od rána. Asi tři míle od průplavu začínáme manévrovat. Napřed kurzem 110°a pad 90°. Jedeme šikmo k větru a přemlouvám Dana k vytažení plachet. Asi dvě míle plachtíme. Nemáme moc velkou ryachlost a k ústí dojíždíme na motor kurzem 158°. Vítr se zklidňuje a moře je jako klidné beránek. Ticho před bouří.
Zatažená obloha dodává moři ocelově šedý nádech, jen když se ukáže sluníčko, zmodrá a je veselé. K mostu v průplavu dorážíme těsně po uzavření. Kotvíme u navigace. Pomáhá nám námořník z vedlejší jachty. Vypadá to, že na ní i bydlí s celou rodinou. Jana s Ilonou chystají jídlo. Martin se jde podívat na pláž, kterou jsme míjeli při vjezdu do kanálu. Jeden plavec , co se tam koupal, nám dokonale mátl bójku. Nakonec jsme zjistili, že jeho čepice byla modrá a ne zelená.
Před pátou hodinou připlouvají další dvě cizí lodě. Jedna z nich kotvila vedle nás v Gaiosu. Dáváme jim přednost a následujeme je ookolo mostu kanálem. Při staru motoru začne cosi pískat varovně. Hledáme nějakou kontrolku s varováním, ale nic nenacházíme. Nedá mi to a ještě otevírám víko motoru. Dívám se na nádržku chladiva. Hlásím Danoci úbytek chladicí kapaliny. Při předávání kormidla stahuje otáčky a motor chcípá.
Je to docela průšvih. Stroj nejde nahodit a jsme zrovna uprostřed plavebního kanálu. Ostatní lodě nás míjejí v bezpečné vzdálenosti. Svakrát zkoušíme motor nahodit a voláme jury o radu. Dozvídáme se, že máme hodit kotvu. Pshav. Taky nás to napadlo. Kotvíme. Večer nám pak Dan vysvětluje, že se mu do toho moc nechtělo, protože bez motoru bychom ji těžko tahali zpět. Další radou bylo volat marinu Lefkas. Jako největší angličan volám já. Po nějaké době se nám marina ozývá. Domlouváme se, že do deseti minut se někdo objeví. Dan je pekelně nervózní. Kdo by se divil. Při snaze přijít na to co je špatně bezděky popadne flašku se zbytkem chladiva a lokne si, stihl jsem jen bezmocně koukat. Okamžitě prská a plive. Vyplachuje si pusu a Jana mu dává nějaký adsorbent.
Posloucháme řecky žvatlající vysílačku a jediné co zachycujeme je jméno naší lodi a slovo hydroplán. Zatím nic nechápeme. Za chvíli se však nad mořem objeví silueta letadla a blíží se. Rožnutá světla, zvětšující se silueta. Přemítáme kde přistane. V zápětí je to jasné, přistává na kanál. Jen se mihne nad našimi hlavami a je na hladině. Ještě tohle ke všem stresům.
Chlápek co k nám přijíždí na člunu asi čekal až letadlo přistane. Nechápeme, když se nám snaží říct ať pomalu dojedeme do maríny, že už tam nikdo není a že máme počat do zítra. Marně na něj voláme že motor nefunguje. Mele si svou a odjíždí. Rezignovaně dojídáme vystydlou večeři.
Znovu slyšíme letecké motory. Hydroplán bude startovat, dochází nám. Naštěstí opět proti větru a tudíž směrem od nás.
Po nějaké době už smíření s nocí na kanále, Dan dolévá zbytek kapaliny, kterou nestihl vypít a zkouší motor nahodit. Jde to. Jásáme. Rozhodujeme se vyčkat na některou z našich lodí a požádat je o chladicí kapalinu. V šest projíždí kolem nás jedna z anšich lodí, kapalinu nemají, ale na jejich radu doléváme po dalším chladnutí motor teplou vodou a opatrně jej znovu nahazujeme. Funguje to. Zvedáme kotvu a vyrážíme do mariny doufaje v klidnou noc. Ujímá se nás ten chlápek co nám radil opatrně dojet. Ukazuje kde se máme vyvázat a škaredě se na mne kouká, když mu hážu zašmodrchané lano. Může být rád, že nespadlo do vody.
V 18:30 jsme uvázaní a první vyrážejí za sprchami. Nic. Sprchy jsou na karty, které se prodávají kanceláři mariny a ta je zavřená. Hygienujeme na lodi. Marinou se honí vítr a hraje písničku na stěžně a lana. V dálce se honí bouřka a vedle nás v marině se váže jedna loď za druhou.
Večeříme na lodi. Prší, je bouřlivo a blýskavo. Pozdě v noci vyrážíme s Ilonou a Danem do města, procházíme mezi kavárničkami. Jednu jsme si vybrali a dáváme si kafe, řecké. Spát jdeme plni dojmů těsně před půlnocí.
Vsuvka 1: Obvyklí hrdinové tělesnou potřebu nevykonávají. Já však nejsem ani obvyklý anihrdina. Přišlo to na mne ve chvíli největšího větru. Protože zadní WC má problém vyrazil jsem do špice. Adrenali byl už si sundat trenky a kraťasy. vůbec nezávidím kosmonautům stav beztíže, ale tohle bylo horší. Konat potřebu v padajícím výtahu je hračka. Tohle bylo jako kolotoč říznutý trampolínou. Když už jsem seděl, šlo to samo. Držel jsem se oběma rukama madel. V závěru jsem ocenil kombinaci záchodu a sprchy. Spláchl jsem sebe a sprchu. Mokré oblečení vyřešilo dilema z chybějícího ručníku. Nejhorší je, že při sprchování a oblékání se nemůžete držet oběma rukama. Raději jsem čekal na tišinu a horečně se dal do činnosti.