Motto:

Větrné mlýny času jsou našimi soupeři, nepozná světa krásu, kdo postává u dveří.

středa 11. dubna 2007

Jen pár posledních dnů.

V posledních dnech mi několik lidí tvrdilo, že jsem zhubl. Fakt jsem nevěděl co pořád mají, ale teď jsem na to přišel! Je to tím, že jsem přestal chodit ve svetru!Středa. V kruhovce se honě, rajtovali jsme koně. To byl příjemný začátek volných svátečních dní.

Čtvrtek. Hodina v sloné jeskyni jako čtrnáct dní u moře, no nevím, mě osobně chyběla intimita nudapláže, víme? Odpoledne bylo asi takovéto: "Dal jsem kolu novou duši jak se patří, jak se sluší." A vyrazili jsme na první cyklo výlet. Jen krátký, zato k dobrým lidem na návštěvu.

Pátek. Před každým výletem je potřeba se řádně posilnit. My jsme tak učinili v naší oblíbené pizzerii a pak jsme vyrazili na kótu 866. Tam jsme úspěšně odložili Sharkyho a méně turisticky obvyklou cestou jsme dobloudili zpět k autu na Tesák. Fakt dobrý. Doporučují čtyři z pěti pubertálních dcer. Nekecám. Zeptejte se Mladší.

Sobota. Jelikož jsem se stal hrdým majitelem páru kolečkových bruslí, takovou nerozvážnost jsem naposledy ztropil někdy v deseti letech, rozhodli jsme se prozkoumat ve třech vyhlášenou trasu Záhlinice - Kroměříž City. Fakt dobrý. Sice plno lidí, ale po překonání poněkud náročné krosové trati mezi rybníky jme byli odměněni dlouhou rovnou dráhou v zámeckém parku. Super. I Mladší to říkala. Musíme dokoupit vbavení, Spokojená má málo příležitostí si zlámat končetiny.

Neděle. Zprvu nemastný neslaný den se ukázal být velice poetickým. Je důležité vybrat dobrou trasu, shodnout se na ní a překvapení hrají také svou roli. Jen důležité body. Nešli jsme sami. Kamarád si dal v Mariaštajnu pivo. Shodli jsme se na trase z Guntramovic na Červenou(znáte z meteorologických hlášení), překvapil nás smaženými křidýlky u Zláté lípy. V nemenší míře nás uspkojily výhledy na Jeseník. Také technická část výletu spojená s obhlídkou meteostanice, byla příjemná. I návratovou navigační úlohu jsme splnili. Jen jeden rozříznutý prst a jedno rozseknuté koleno skrz kalhoty. Vždyť říkám, Červená. Jo a dršťková polívka, po letech, v hospodě.

Pondělí. To byl teda blázinec na tom hradě Sovinec. Samosebou, že byly poklady a geomince a podobně. Prohlídka byla příjemná, s historickými výjevy. škoda jen, že jsem postupovali v padesátihlavé skupině. Se čtvrthodinovým odstupem od těch dalších. Ještě, že ty hrady stavěli tak rozlehle a členitě, jinak bychom se ušlapali. Původní záměr byl pokračovat Rešovskými vodopády, ale pro časový skluz jsem program zkrátili a vydali se hledat osvěžovnu. Nebylo to jednoduché. Ovšem povedlo se, víme? Příjemnou tečkou byl krátký výpad na Razovské tufity. Jen večer byl narušen zjištěním, že Starší má horečku. Jo a taky s náma byla Krista.

A včera, úterý. To už jsem byl v práci. Ovšem večer jsme jeli do mulťáku na Vratné lahve. Líbily se mi. Víc Vám neřeknu. Zajděte si do kina sami.


Tož tak.


P.S. Každý ten den by vydal za samostatný článek, jenže než bych se k tomu dostal, všechno bych zapoměl.

4 komentáře:

  1. Mikine,to nemá chybu! Takový výčet by se mi povedl, kdybych dala dohromady zážitky tak z období šesti měsíců! Sovinec jsme si dali na loňské velikonoční pondělí a to tam bylo víc než půl metru sněhu. A kóta 866 letos teprve čeká, mám to tam moc ráda.

    OdpovědětVymazat
  2. ty chodíš u moře na nudapláže? :oO

    OdpovědětVymazat
  3. 2filyJednoduše: Ano.
    Složitě: Rád se koupu nahý a pokud je příležitost využiji toho. Loňská dovolená byla moje první nudaplážová. Moc se mi to líbilo a přemítám jak si to zopakovat. Nejsem v tomto ohledu nijak organizován ani vyhraněn. :-)

    OdpovědětVymazat
  4. pak je to jedno z míst, kde se s určitostí nikdy nepotkáme. Tam by mě dobrovolně nikdo nedostal :oO

    OdpovědětVymazat