Jednou se snad zasměju tomu jak vážně se v těchto dnech tvářím. Jednou se mi snad bude zdát celkem v pořádku, že je mi zase o chvíli víc. Jednou. Teď je mi však smutno a jsem citlivý jak malé dítě. Má to tak být? Jedná se o průvodní znak? Kdo zná odpověď? Já ne!
Umět se vypořádat s přicházejícími léty mi připadá jako dovednost kterou nemám, snažím se získat, ale nedaří se mi. Když mne dnes ráno téměř rozbrečela píseň v rádiu usoudil jsem, že opravdu je třeba se nade mnou zamyslet. A koho požádat o takové zamyšlení? Své blízké? Vypadá to nejvhodněji, že? Mí nejmilejší jsou však zatíženi všedními strostmi, znají mne příliš dobře a k posuzování mé maličkosti jim chybí potřebný odstup. Hodím to tedy na vás vážení přátelé. A nešetřete mne. Prosím.
Tenhle úlet se dá omluvit snad jen přílišným pobytem na sluníčku, přepracovaností nebo počínající senilitou. A možná ještě strachem ze stáří.
Tož tak.
Jasi manták.
OdpovědětVymazatVčera jsme se s Tygrem učili přírodopis, cosik o člověku, takže vím, že jsi právě ve zralém věku, který trvá až do pětačtyřiceti. No uznej, není to paráda? :-)
Díky!Že jsem manták, vím. Něco nového by nebylo? To o zralém věku mne potěšilo, bezpochyby. :)
OdpovědětVymazatHehe :)
OdpovědětVymazatnevím, ale fakt mám čím dál víc pocit, že bych roky vrátit nechtěla ani náhodou. A uznej, zralej věk zní moc dobře ;)
Hele,středněvěká Alloro, fakt se těším na ten trapas! :)
OdpovědětVymazat