96 hodin

He, to jste napnutí co? Klídek, žádná akce nebude.

V pátek sice měl Franta narozeniny a Robertové svátek, já však měl přání jediný a podpořen teplotou a bolestmi hlavy a celkovou slabostí má trosky, jsem mimo nesmělý přípitek a potřepání Frontiškovy ruky, strávil v kanafasu jakachcíplej čert. A to jsem mohl být mrtvej neboť mne Spokojená vraždila zákeřnými pohledy tositoněkdoumízařídit. Byly mi ukradené, to vypovídá o míře mé chcíplosti.

V sobotu mi muselo být lépe, neboť jsem zastával funkci ovladače přemisťovadla (mover driver). Jinak bychom těžko všechno stihli. Ráno Evžena na závodech při drezůře a nákup v Přelostlé Noze. Odpoledne vyzvednout spřátelenou cizinku z Francie. Další dávka koňských závodů, tentokrát parkur. Rychlý přesun na Helfštýn z aúčelem zjištění, že kalendář je kalendář a blbce seženeš snadněji než jiné podstatnější věci. Aspoň jsem ten den už nemuseli dál hledat, role se zhostil hlídač parkoviště. Blbcem se člověk nerodí, ale stává, pod tlakem okolí.

V neděli jsme poprvé naši maličkou francouzku překvapili. Buď ještě nikdy nebyla v jeskyních s krápníkovou výzdobou, nebo jsou Javoříčské tak pěkné. Možná ji také totalitní leták o jeskyních ve francoužštině připravil an něco zcela jiného, když mi jej paní u pokladny dávala, tvářila se fakt divně, ale asi jen nevěděla co v něm je napsáno. Oběd v Prachárně nás zklamal, rozhodně tam nechoďte v neděli a pokud budou na place jen dva, asi byli po draku čičo. Nebo je bolela hlava, jo, tak to asi bylo. Zologická na Kopečku nepřekvapila. Slunečné počasí vylákalo naprosto nepochopitelné existence. Nevěděl jsem jestli pozorovat cvrkot za mřížemi a skly nebo raději na cestičkách. Uáááá!

K večeru jsme provedli úlitbu konzumu a vtrhli do Olomoucké Olympie, ano do té co vypadá jako dětská stavebnice hanácké architektury. Tam se konečně Kasandře rozzářily oči dobré dvě hodiny ukájela svou touhu po nakupování. Skutečný hřeb neděle.

V pondělí jsem byl v práci. Pěkné, že? Bavit francouzku nám příslušelo až večer. Vyvlekli jsme ji na večeři do Osíčka. Snědla třetinu pizzy a obrovský pohár zmrzky(vanilkové, jinou neměli, tu už snědli v neděli). Mladší jsme ukecali ať si místo sladkostí jde zaskákat panáka. Zvrtla si kotník. Šikulka. Na zpáteční cestě jsme ještě navštívili rozvodí Odra-Dunaj a shlédli lom jedné nejmenované továrny na sny.

A to bylo vše, tádydádydá!

Následující informace sem nepatří až tak zcela, ale bude tady. V pátek jsem myslel na sebe, v sobotu na tetu alloru, v neděli na jednu slečnu co jsem jí slíbil úpravu blogu a v pondělí na fily jak to zvládne. Doufám, holky, že se vám moc neškytalo.

Tož tak.