Tuhle si Mladší ve slabé chvilce stěžovala jak je ten svět nespravedlivý, že ona už dlouho nedostal žádný diplom a bylo jí to fak líto. Včera večer s velikou neochotou vytasila lístek s rozvrhem dnešního, tedy sobotního dopoledne, ale ona že nepůjde. Tedy nepůjde závodit, je to prý blbé. Spokojená jí připoměla diplomový deficit, aby se dozvěděla, že ona, Mladší, stejně žádný diplom nezíské, v běhu, pche!
Začněme však od začátku. V Městečku co bydlíme pořádá skupina lidí, říkejme jim atleti, vždy na začátku sezóny Běh vítězství. Mladší chodí od podzimu do atletiky. Tréning stíhá jen jednou týdně, ale díky všeobecné kondici není žádná máčka. To jsou předpoklady, které nás vedly k tomu, že určitě nějaký diplom bude. Chudinku ji přemlouvali tchán, ale je na ni příliš drsný. Zvolili jsme lest, ráno ještě rozespalou jsme jí nachystali snídani a svačinu, donutili ji navléct se do sportovního a vyštvali do začínajícího deště k prezentaci. Fakt chudák holka.
Svědomí nám nedalo a začali jsme pátrat kdy že vlastně startuje. O půl? O půl! Sakra, vyrazili jsem jako blesk, teda hned jak Spokojená pověsila prádlo a další vrazila do automatky. Pršelo stále víc a víc. Do parku jsme dorazili právě včas abychom zastihli rozcvičenou Mladší na startu 500m mladší žákyně. Doběhla pátá z patnácti děvčátek a mě se podařilo zachytit její finiš v cílové rovince. Paráda. Chvíli jsme ještě postávali a zvažovali jak moc musí ještě pršet abychom vyhlásili ústup do tepla domova. Lákali jsem i Mladší, ta však vzdorovala s tím, že má u trenéra mobil. Na otázku proč nemá mobil u dědy rozhodčího, odpověděla, že trenér tam byl přece dřív. Trenér je holt formát.
Dočkali jsme se i vyhlašování vítězů a ačkoli jsme s tím už příliš nepočítali, Mladší má diplom a ne jeden, ale hned tři. Jeden s nápisem Můj první závod a dva za to páté místo, jeden se špatným příjmením a jeden se správně napsaným.
Tož tak.
CamuflageFligna manipulace s rozespalým děckem nemá chybu. Vinou debility kartografů bydlím v Osadě u tvého Městečka a k obelhávání bližních mám co říci. Když jsem stavěl svépomocí chaloupku s doškovou střechou u Zeleného Jezera, chyběly mi hodiny. Svého pokrevního bratra, za střízliva odmítajícího pokládat cihlu k cihle, jsem před víkendem zákeřně opíjel na šrot. Když o sobotním poledni vystřízlivěl, zpravidla zjistil, že pracuje na stavbě svého nenáviděného bratra. Tož tak.
OdpovědětVymazatZ mého zápisk, zdá se, nevyplývá jak moc důležitá a nadšená Mladší byla po úspěšném absolvování závodu. :)
OdpovědětVymazatZ mého zápisku, zdá se, nevyplývá, že brácha pak nadšením zrovna neoplýval. Smír mně stál celou řadu škopků :O))
OdpovědětVymazatZ mého komentáře, doufám, nevyplyne, že si z vás tady dělám srandu...
OdpovědětVymazatMladší se má, jednou si zaběhne a hned má tři diplomy(o: Který z nich je ten nejdůležitější?
OdpovědětVymazat[4] Ze mne si klidně srandu dělej, ale Mladší to brala všechno smrtelně vážně! ;)
OdpovědětVymazatjsem ráda, že nakonec získala hned tři diplomy! :O) Ještě radši ale jsem, že se najde někdo, komu taky komolí příjmení ;O) Je to až úlevný pocit ;O)
OdpovědětVymazat[7] To je co! S tím příjmením je to fakt ošťara, jsem na to silně háklivý a s uspokojením musím připustit, že už je plno lidí co si to uvědomují! Poznáš je podle uříznutého ucha, když neumějí poslouchat? ;)
OdpovědětVymazat