Budeme mít malé želvičky?

Je třeba si povzdechnout, ještě že Mladší nemá více času na lumpárny! Pardon, na smysluplné projekty.

O víkendu Mladší vyskládala kameny do želvího jezírka za účelem umístění Větší a Menší do exteriéru. Chvíli nechala želvy pod dohledem i proběhnout. Ta větší je samička a ta menší je sameček, pravila a na otazníky v mých očích ještě dodala, tak to bývá a je to normální.

Asi jí téma vrtalo hlavou protože se rázem začala zajímat jak že proběhne zvýšení počtu želviček přirozenou cestou. Spokojená se jmula vysvětlovat cosi o písku a teple a sluníčku a nevhodných podmínkách u nás na zahradě. Mladší už, už se chápala kbelíku a lopatky a že jim teda připraví vhodné podmínky. V poslední chvíli jsme jí počin rozmluvili a odkázali ji na odbornou literaturu. Hrdě odkráčela vstříc vzdělání. Starší, spatřivše ji s útlou brožurou o chovu vodních želv, jmula se zjišťovat co bude. Asi ji nakonec jako jediná chtěla podpořit, protože Mladší prozradila, že máme přece ještě jednu obsažnější knihu, v oranžových deskách.

Po hodinovém studiu zjistila Mladší, že je pro získání malých želviček nezbytně nutné vlastnit terárium. Chvíli loudila, aby nakonec konstatovala, že dvě želvy jsou až dost a za vynaloženou námahu to stejně nestojí. Takže želvátka nebudou.

Tož tak.